Mezitím zvládl aférku v reprezentační osmnáctce, kdy byl se spoluhráči Kvapilem a Pavelkou vyhozen z Memoriálu Ivana Hlinky v Břeclavi, ale i starty na mistrovství světa do 18 i 20 let.
"Tři roky v Kanadě mi daly hodně. Odešel jsem v sedmnácti, osamostatnil se. Za sezonu zvládl přes 60 utkání, zažil dlouhé cestování a viděl, jak na sobě kluci dokáží makat. Člověk pozná, jak tvrdě musíte pracovat, pokud se chcete dostat někam výš," líčil Beran na pondělním tréninku Plzně.
Po pěti letech se vrátil domů a chce se porvat o místo v extraligovém kádru Škody.
Počítám, že vyšší v týmu bude snad jen Ján Sýkora, že?
Možná. Ale ten bude o takových třicet kilo lehčí (smích).
Téměř dva metry, sto kilo váhy. Dá se od vás čekat hlavně tvrdá hra do těla?
Já doufám, že hlavně góly. Vždycky jsem dokázal nabrat dost bodů. Jsem vysoký, se hrou do těla nemám problém. Ale jako útočník jsem na ledě hlavně od toho, abych střílel branky.
Proč jste se rozhodl pro návrat?
V zámoří jsem byl tři roky. Ale nezískal jsem kontrakt s žádným týmem z NHL, prošel jsem jen kempem. Už loni jsem s Plzní trénoval na ledě, bavili jsme se o návratu. Teď už to pro mě byla první volba.
Bude to zase jiný hokej, že?
Jasně, za mořem je to o malém hřišti, hře do těla v plné rychlosti. Ale já myslím, že hokejově mi pomohl i ten rok ve Švédsku. S návratem do Evropy nemám problém.
Ještě si vzpomenete na ten průšvih v reprezentační osmnáctce?
No jo, turnaj v Břeclavi... Na pokoji jsme udělali trošku binec s ovocem, objevil se tam žvýkací tabák. Trošku se to nafouklo. Ale to už je dávno...
Kolik hráčů ze současného týmu Škody vůbec znáte osobně?
Skoro všechny. Třeba s Honzou Schleissem se vidíme denně, bydlíme kousek od sebe. Dominika Kubalíka znám odmala. A s Matějem Machovským jsme spolu hráli v sedmnáctce i osmnáctce, potkávali se na srazech.
