„Bylo to takové pěkné zakončení zápasu...,“ usmál se Martin Růžička, který odehrál 500. utkání v nejvyšší domácí soutěži. „Za ten gól jsem rád, ale důležitější je, že jsme vyhráli. Ten gól je takový bonus.“
Dal jste sice jen jeden gól, ale připsal jste si dva, protože druhý vám dodatečně přisoudili sudí ještě z utkání s Vítkovicemi, kdy jste tečoval střelu Tomáše Marcinka. Víte o tom?
Ne, to jsem nestihl sledovat. Takže mám dneska dva góly, i když jsem dal jenom jeden. To je pěkné, tak by to mohlo být pořád. A navíc každý jinému soupeři...
Co pro vás znamená, že jste odehrál pětistý zápas v extralize?
Popravdě jsem ani o tom nevěděl. Mluvčí mi to řekl před utkáním. Pak jsem na to trochu myslel, protože ať chcete, nebo ne, tak nad tou porcí člověk trochu přemýšlí. A dopadlo to dobře. Vyhráli jsme.
Blížíte se i třístému zápasu v třineckém dresu...
To je také pěkné. Třinci vděčím za hodně. Jsem moc rád, že tady jsem.
Bylo utkání s Libercem hodně urputné?
Bylo. Liberec hraje dobře, ale nám se povedla třetí třetina, tu jsme odehráli výborně a převrátili jsme zápas na naši stranu.
Co jste si říkali, když jste se v prvních dvou třetinách nemohli utrhnout a bylo to 2:2?
Hlavně hrát svou hru, protože při tom jejich druhém gólu jsme trochu zazmatkovali. Chtěli jsme zůstat u naší hry, a to nám pomohlo.
V útoku hrajete s dřevorubcem Tomášem Marcinkem. Připomíná vám Radka Bonka z mistrovské třinecké sezony?
Postavou ano, ale žádný dřevorubec to není. Je to velice kvalitní hráč.
Dřevorubec je pozitivní, protože se tlačí před branku, všechny bourá.
Jo? Ale mě tak někdo nazvat, tak nevím... Vážně je to výborný hokejista.
V šesti zápasech jste dal čtyři góly a na stejný počet jste nahrál. Jak moc vám pomohla k dobrému startu sezony letní příprava v Montrealu?
Dost. Jsem na tom fyzicky dobře. Jezdím tam už šest let, jen minulý rok jsem vynechal.
