"Žádné ultimátum jsem nedostal, vedení klubu se ke mně chová velice dobře. Ale v noci nespím, ta situace mě trápí," přiznává Marian Jelínek.
Jaké to je číst si v novinách či na internetu, že vám hrozí vyhazov?
Vnímám to, vím o tom, ale i to bohužel patří k trenérskému povolání. Nejvíc nespokojen s výsledky a naším postavením v tabulce jsem já sám. Lidi chodí domů s porážkami, vidím fanoušky z Německa, kteří sem přijedou, a my je zklameme... Tohle je pro mě ten největší tlak a ne nějaké spekulace o mém bytí, či nebytí. Ale poslouchat je vůbec příjemné není, to je jednoznačné.
Dá se říct, že prožíváte nejhorší chvíle své trenérské kariéry?
Záleží na úhlu pohledu. Jsou chvíle, kdy jste s týmem v pohodě, ale máte na sebe upletené jiné biče. Třeba když jsem trénoval na Spartě, tak třetí, čtvrté nebo páté místo bylo vnímáno jako neúspěch. Takže odpověď musím rozdělit. Z hlediska výsledkového to jednoznačně nejhorší chvíle mé kariéry jsou. Z hlediska jednání a komunikace s manažerem a vedením klubu určitě ne. Cítím od nich konstruktivní přístup a kolektivní zodpovědnost za všechno, co se tady děje. Za výsledky jsem samozřejmě odpovědný já, ale je to týmová práce. V tomto smyslu jsem velice příjemně překvapený, ať už to dopadne jakkoliv.
A co hráči? Cítíte jejich podporu?
Víte, jak to je. Mužstvo je složeno z jedinců a některým vyhovujete víc, některým míň. Někteří pod vámi hrají hůř, jiní líp. Takže těžko říct. Potěšilo mě ale, co řekl po úterním vítězství nad Brnem obránce Láďa Šmíd.
Že tým hrál i za vás?
Ano, a že je rád, že to tak dopadlo. Ale nejdůležitější je liberecký hokej, aby diváci chodili domů spokojení a nezklamali jsme majitele a vedení týmu. To je pro mě priorita.
Nakolik týmu sužovanému neúspěchy může výhra nad silným Brnem pomoci?
Už se na ni čekalo hodně dlouho, všechno už bylo na hraně. Vítězství přišlo ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Úžasné na tom je, že to bylo proti Kometě a ještě navíc jsme dokázali zápas otočit ze skóre nula dva. Je to veliký pohon do sebevědomí týmu. Určitě nám to prospěje a věřím, že to prokážeme i v dalších zápasech, protože jsme v pozici, která nám nedovoluje z takového tempa a nasazení polevovat.
První třetina ovšem dopadla katastrofálně, prohrávali jste 0:2 po velkých individuálních chybách ve vlastních přesilovkách. Co vám v tu chvíli běželo hlavou?
Jednak jsem si uvědomoval, že hrajeme opravdu dobře. Dokonce i trenér soupeře Venera přiznal, že jsme byli lepším týmem. Ale nikdy jsem nezažil, abychom dostali dva góly ve vlastních přesilovkách, to je velice atypické. Ty góly jsme Brnu doslova nabídli a já jsem věděl, že pokud se takové hrubky nebudou opakovat, tak na Kometu máme. To se zaplaťpánbů ukázalo a přiklonilo se k nám i štěstí.
Myslíte, že to vítězství zvýšilo pravděpodobnost vašeho setrvání u týmu?
Víte, já tohle s nikým neprobírám, jen to kolem sebe slyším. Neřeším, kdo kde co povídal. Telefonoval mi dokonce i sám Pepík Jandač (o němž se nejvíc spekuluje jako o budoucím kouči Liberce), že mu novináři pořád volají, ale on s nikým nejedná. Nikdo mi razantně nic neřekl. Vedení se ke mně chová velice diplomaticky. Nemůžu si stěžovat na to, že by na mě vyvíjelo nějaký enormní tlak. Ten si na sebe vyvíjím sám, protože mým úkolem není být s Libercem na třináctém místě.
Takže žádné ultimátum jste nedostal?
Ne. Opravdu. Nikdo mi nedal nůž na krk, že musím do nějakého termínu získat s týmem určitý počet bodů. O něčem takovém nepadla ani zmínka. Jednou za mnou dokonce přišel manažer Jech, co to slyšel za kecy, že s žádným mým nástupcem nejedná, a sám se nabídl, že to půjde hráčům říct do kabiny.
Co vy na to?
S poděkováním jsem odmítl. Šíření různých zvěstí člověk stejně nezabrání. To je taková šuškanda, v níž hrají roli i hokejoví agenti, kteří také mají své zájmy. Ale bylo to nepříjemné, protože se ty řeči objevily v den utkání, což narušuje atmosféru v týmu. Sám jsem chtěl vědět, jak se mužstvo v té situaci zachová. Protože pokud by už tým čekal, že přijde někdo jiný, nemělo by cenu, abych u něj zůstával. Kdybych tohle cítil, odešel bych sám.
A neměl jste někdy tu chuť? Není toho tlaku na vás už příliš?
To víte, že je toho moc, že z toho nespím, že je člověk v krizové situaci vyčerpaný psychicky a potažmo i fyzicky právě proto, že nespí. Ale určitě nejsem ten typ, který by odcházel, pokud bych jednoznačně necítil, že je to ve prospěch klubu. Že mužstvo za mnou netáhne a nechce už pod mým vedením být. Přemlouvat někoho je v takové situaci ohromně těžké.
Měl jste s hráči pohovory?
Ano a vyrozuměl jsem z nich, že o mé osobě to není, že jde spíš o to
dostat se zpátky do pohody. Kluci hledali chyby ve hře, v sobě, byla to konstruktivní diskuse.
V úterý jste po čtyřech zápasech konečně vyhráli. Vidíte ve hře pozitivní signály, že jdete nahoru?
Určitě. Nesporný je třeba přínos obou kanadských hráčů, jejich razantní agresivní hra směrem do brány. Každé jejich střídání bylo pro soupeře nepříjemné a smrdělo gólem. Díky důrazu Waynea Simmondse a tečím před bránou také nakonec padly dvě branky. Musím ocenit i velkou obětavost při hře v naší třetině. Velice mě potěšila i druhá přesilovková formace Kudrna, Víšek, Bulíř, která nakonec taky vstřelila gól. Je dobře, že veškerá tíha nespočívala jen na Petru Nedvědovi, ale ukazují se tu i další typy hráčů, kteří můžou rozhodovat zápasy. Bylo by úžasné, kdyby se produktivita rozprostřela na víc formací, byli bychom pro soupeře daleko hůř hlídatelní.
Co říkáte výkonům brankáře Pavelce?
Na toho nesmím zapomenout, jeho forma jde nahoru. Už v Chomutově chytal fantasticky, proti Brnu to taky potvrdil, i když byl v úvodu v těžké pozici, kdy ze tří střel soupeř vytěžil dva góly.
V pátek vás čeká domácí zápas s Plzní, kterou jste ještě na jaře trénoval. Pikantní souboj, že?
Já v poslední době zažívám tolik pikantních věcí, že už to o moc pikantnější být nemůže... Takže je to vlastně jedno, koho máme.
Věříte, že případná výhra upevní vaši pozici?
To nevím. Vím jen to, že ten zápas chci zvládnout. Chceme soupeře potrápit a urvat mu nějaký bodík. Je to vedoucí tým extraligy, to je samo o sobě dostatečně výmluvné. My musíme pracovat dál. Výhra nad Kometou totiž nic převratného nepřinesla, pořád jsme třináctí v tabulce. Jediný pozitivní fakt je ten, že jsme se přiblížili mužstvům nad námi. K těm se potřebujeme dotáhnout, protože poslední dva týmy jdou do baráže. Naším hlavním úkolem teď musí být odlepit se od těchto příček. Jsem bojovník a věřím týmu, že má na to, aby vyhrával.
