Po posledním finále proti Ocelářům se Marku Čiliakovi ulevilo. Tlak na něho byl značný, v brance Komety odchytal do poslední minuty celé play off. Před šatnou, kde brněnský tým slavil druhý titul ve dvou letech, na něm byly patrné velké emoce.
Nebylo divu. Jeho letos šestiletá dcerka Elissa se s Masarykovým pohárem pro vítěze extraligy polaskala už loni. Nedávno tříletý Alec chtěl taky.
Za tátou přišel s prosíkem: „Chtěl bych se s pohárem na ledě vyfotit taky.“
Třinácté zlato pro KometuPřehledně |
Bezprostřední fotku z ledu po předávání Čiliak svým ratolestem slibovat nechtěl. Přece jen, vézt je do Třince kvůli tomu před zápasem proti silným Ocelářům by mohlo být ošidné. „Fandili v Brně na Zelném trhu. Právě jsem s nimi mluvil. My jsme to hlavně strašně moc chtěli ukončit tady. Jeli jsme sem jednoznačně vyhrát,“ usmíval se s mobilem v ruce.
I proto byl pro něho start vítězných oslav Komety trochu jiný. Bezprostředně po odchodu z ledu, kde šampioni převzali zlaté medaile a další pocty, se Čiliak s mobilem zavřel do soukromí a s rodinou se spojil.
Spokojený, že všechno klapne, jak si řekli.
„Spadl mi kámen ze srdce. Psychicky to bylo strašně náročné období. Slib dětem mne neskutečně hnal, strašně jsem je nechtěl zklamat,“ řekl o play off. Jenom nevěděl, kdy pohár doma skutečně ukáže. „Oslavy budou asi velké, jako vždycky v Brně. Nemám představu, co bude teď následovat,“ krčil rameny.
I kvůli velké únavě nebyl schopen okamžitě potvrdit, že bude startovat na mistrovství světa, kam ho chce nominovat Slovensko. „Možná mi to ještě teď nedochází, co jsme dokázali. Ale ono to dojde. Jsem strašně rád, že jsem v tomto mužstvu mohl hrát. S Leošem, se Špenym. Hrozně moc jsem se od nich naučil,“ smekl před lídry Čermákem a Eratem.
Z šatny Komety pomalu mizel dým z vítězných doutníků, bezprostřední radost se lehce uklidnila. Kolem i další hráči dávali rozhovory, objímali se, rozlévalo se šampaňské.
„Už to ze mě celé spadlo. Je to něco neskutečného. V mančaftu osobnost vedle osobnosti. Jsem strašně rád, že jsem mohl hrát v takovém mužstvu, jako bylo tohle. Nevím, jestli mi to ještě nedochází, ale ono nám to dojde,“ vyprávěl.
Zdálo se, že tak trochu i bilancuje svoje působení v Kometě. Není tajemstvím, že aktuální smlouva mu má vypršet na konci této sezony a že se dlouho jednalo o další.
„Ale já na to nechci odpovídat. Vybojovali jsme pohár pro lidi. Jsem strašně rád, že jsem mohl být od patnácti let v Brně, protože na Slovensku nešlo hrát hokej. V Brně mi dali šanci, zachránilo mi to hokejovou kariéru, když jsem chtěl končit. Teď moje úloha ne snad že by končila, protože já nevím, co bude, ale dobojovali jsme to a jsme šťastní. V Brně jsem doma, miluji to tam. Nechci se v tom víc pitvat,“ říkal pohnutým hlasem.
