Dvojnásobný mistr světa a vítěz Stanley Cupu každým týdnem přichází o miliony korun. Hokejem se v této sezoně neživí v Tampě, ale ve Vítkovicích, kde dělá kapitána. „Přesvědčuju kluky, že můžem vyhrát titul,“ říká sedmadvacetiletý Kubina.
Zatím se Vítkovice pohybují kolem osmého místa.
Musíme se do play-off dostat z co nejlepší pozice, pak je to otevřené.
Tak trochu jste si výsledek pojistil. V létě sloužil farář mši za vaše sportovní úspěchy, že?
To zařídil taťka, velký fanoušek. Když jsem přivezl zlato z mistrovství světa, pověsil jsem mu medaili na krk.
Loni jste vyhrál NHL, s pohárem jste flámoval ve vyhlášené Stodolní ulici, ale byl jste s ním také v kostele. Jste věřící?
Trošku. Jsem pokřtěný, ale do kostela každou neděli nechodím. Snad mi ta mše pomůže.
Zatím si moc štěstí neužíváte. Po zákroku pardubického útočníka Mikesky jste si poranil koleno a víc než měsíc jste nehrál.
To nebyla otázka štěstí nebo smůly. Byl to zákeřný faul. Mělo by se to trestat přísněji, v NHL by dostal pokutu a stop na pět až deset zápasů.
|
Pavel Kubina |
V utkání hvězd jste si zahráli jako spoluhráči. Bavili jste se spolu?
Pozdravili jsme se. Od té doby jsme se viděli poprvé.
Mikeska vám nahrál na branku. Bral jste to jako omluvu? Nebo máte pořád chuť mu to vrátit, jak je v NHL běžné?
Nechci ho faulovat. Ale země je kulatá, to platí. Ono se mu to vrátí.
Po osmi letech v zámoří jste se vrátil domů. Jak se tu cítíte?
Doma mi nic nechybí. Jen je tu brzy tma a zima. Na Floridě jsem si užíval sluníčka. Ale už jsem si pořídil bundy a čepice.
Vadí vám ještě něco?
Docela mě unavuje cestování. Když jedeme čtyři pět hodin v autobuse, pak se ani nestačím protáhnout a jdeme do zápasu. Ale nestěžuju si, zas je tady víc volna. S přítelkyní můžeme častěji chodit do kina nebo na večeře. Po několika letech jsem si doma užil Vánoce.
A taky můžete fandit fotbalistům Baníku...
Byl jsem skoro na všech zápasech, s fotbalisty si voláme. Mrzí mě, že to klukům nejde jako v minulé sezoně. To jsem jim fandil u internetu.
Jste nervózní fanoušek?
Ne, je to pro mě relax. Jsem v hledišti a můžu se koukat, jak se někdo jiný snaží.
Ale když jsem chodil jako fanoušek na zápasy Vítkovic, to jsem trpěl.
Jste nervózní, že NHL stále nezačala?
Spíš mě znervózňuje, že pořád nevíme, jak to dopadne. Už si ani nepřeju, aby to začalo. Hráli bychom od března do srpna a po 14 dnech by se začalo znova, sto čtyřicet zápasů za sezonu. Hlavně aby se začalo příští sezonu.
Kvůli penězům?
Taky. Ve Vítkovicích hraju vlastně zadarmo. Prožívám svá nejlepší hokejová léta. Trochu mě to mrzí, ale zase jsem po osmi letech doma. Vždycky je něco za něco.
V zámoří jste si navíc vydobyl svoji první velkou smlouvu, že?
Když hraju, tak na peníze nekoukám. Ale hokej nebudu hrát věčně, i půlroční pauza je znát.
Musíte se kvůli menším příjmům uskromnit?
Kdybych měl finanční potíže, šel bych do Ruska. Nějaké nabídky jsem dostal, ale letos chci sezonu dohrát tady. Věřím, že tu uděláme titul.
