Pardubice dotáhl k titulu podruhé jako kouč, předtím triumfoval i jako hráč.
"Když jsme tenkrát v roce 1973 přijeli z Jihlavy, byla asi jedna v noci, ve městě byl klid. Moc podniků nebylo otevřeno, u benzínek nic neměli...," vzpomíná Martinec.
Zato teď to bylo docela bouřlivé, že?
Šampáňo v kabině, na náměstí a pak do hospody. Já vydržel do tří, někdo do šesti a někdo tam je ještě teď. Takové oslavy ligového titulu jsem ještě nezažil. Ale já na ně moc nejsem.
Co vás napadlo hned po závěrečném hvizdu čtvrtého finále?
Konečně se to podařilo.
Trenér čekal klídek
Čekal jste, že se dočkáte ještě takhle velkého úspěchu v Pardubicích?
Ani ne, začínal jsem sezonu u juniorů. Říkal jsem si, že bude klídek.
A pak jste převzal seniorský tým, který byl po šestém kole na posledním místě. Co jste si řekl?
Že klídek nebude. Dávali jsme si postupné cíle. Chtěl jsem se vyhnout baráži a došli jsme až k titulu. Ta krize nám pomohla, tým poznal porážky.
|
Vladimír Martinec Profese: Hokejový trenér, dříve hráč. |
Bral jsem to jako skutečnost, že to je potřeba. Bylo to rychlé, jinak by se třeba našel někdo jiný.
Váhal jste? Chtěl jsem pomoci klubu, který je ve městě, v němž žiju. Potěšila mě jejich důvěra, že to zvládnu.
Nevadilo vám, že si vzpomněli, až když byli v potížích?
Nenapadlo mě to. Nedělám uraženýho.
Neměl jste obavy, jak zvládnete hvězdy v týmu?
Poslal vás tam někdo?
Takhle: neslyšel jsem to. (smích) Možné to je. Myslím, že by si to ale nikdo nedovolil. Tady s tím nebyly problémy.
Lubina byl takový hlučný
Rozhodl jste se, že nebude hrát šéf mužstva Ladislav Lubina. Pomohlo to týmu? Pomohlo to trochu vyčistit vztahy, bylo to klidnější. Láďa je dobrej hráč, ale chvílemi je takový hlučný.
Jak jste tým pozvedl?
Největší úkol byl, aby se hráči zklidnili. Aby pochopili, že jsou na lepší úrovni než třeba hráči Karlových Varů nebo Jihlavy. Už podle rozpočtu.
Celou sezonu jste jen zklidňoval? Nebo jste si také pořádně zakřičel?
Bylo to párkrát. Trenér juniorů z vedlejší kabiny pak přišel, že se báli. Jednou jsem dokonce nakopl lahev na střídačce. Jinak jsem klidný.
Jak to dokážete? Posilujete se před zápasem třeba panákem alkoholu jako kdysi Ivan Hlinka?
Nepiju. Když jsem byl u juniorů, dal jsem si panáka slivovice a byl jsem takový přiblblý. Takže si dám až po utkání. Pivo a panáka na lepší časy.
Ale nepovídejte nám, že jste na střídačce opravdu tak klidný, jak vypadáte. Snažím se nejančit. Hráči nesmí ztratit soustředění. Neměli by si myslet, že je chyba někde jinde než u nich. Proto nedělám na střídačce komedie.
Nechci být středem země
Neškodí vám to? Jste pak za nevýrazného. Třeba málokdo si vás dnes asi spojí s naganským zlatem, na němž jste se přitom podílel jako trenérský asistent.
Jsem na to zkrátka zvyklý. Nechci být středem země. Mnozí ani nevědí, že mám jako kouč tituly mistra světa.
Není vám to líto?
Jsou lidi, kteří z prdu udělají kuličku, já zase neudělám ani z velký věci nic. Někteří trenéři neudělali žádné úspěchy, ale jsou úspěšní trenéři. Protože dobře vypadaj, umí dobře mluvit. Dělaj z toho hokeje vědu.
Můžete být konkrétní?
Ne, nebudu. Já to neumím, abych někoho oblboval. Nejsem vysokej, neřvu. Možná proto jsem tam, kde jsem. Beru to jako skutečnost. Kdybych hodně kecal, možná bych měl nějakou funkci navíc. Ale styděl bych se sám před sebou.
