„Vládl tady neskutečný týmový duch,“ ohlíží se kouč za mistrovskou sezonou. „Přestože jsme měli potíže ve čtvrtfinále s Litvínovem nebo v semifinále se Slavií, výkon týmu se neustále zvedal. A kluci hráli obětavě, disciplinovaně, což v Třinci dříve nebývalo. Bez toho se titul vyhrát nedá.“
V Třinci jste od roku 2002. Kdy vám bylo nejhůře?
V těžké situaci jsme byli v roce 2009, to jsme byli na hranici postupu do desítky. Šlo nám o play-off. Od té doby šel tým nahoru, neustále se posiloval.
Přesto jste před rokem skončili ve čtvrtfinále.
A ohlasy nebyly příznivé, jenže my jsme narazili na neskutečné silné Pardubice s Dominikem Haškem. Už tehdy jsme ale hráli skvěle, i když se náš výkon mediálně znegoval. Tentokrát jsme šli od začátku za tím, abychom ligu vyhráli. A na klucích se mi líbilo, že to tak brali.
Takže pokud byste titul nezískali, bylo by to pořádné zklamání?
Kdybychom spadli dolů, brali by to i hráči jako osobní neúspěch. Nenechali jsme se zdeptat pověrami, že kdo vyhraje Prezidentský pohár, tak nevyhraje celou extraligu. S Pardubicemi jsem zažil dvě prvenství po základní části a dvakrát jsme vyhráli i play-off.
Slavil jste titul s hráči?
Od týmu se neodtrhávám. Beru hráče jako své kolegy, s nimiž se potřebuji dohodnout. Vím, že někteří trenéři neuznávají společné akce s hráči, že se stavějí do čela a pracují direktivně. Jenže já jsem členem týmu a snažím se s hráči najít to nejlepším řešení, abychom vyhráli.
S Pardubicemi jste získal titul jako hráč, s Třincem jako trenér. Je to velký rozdíl?
Na tom place při hře můžete ze sebe vybít stres. Jako trenér musíte být pořád ve střehu, pracovat a přemýšlet, abyste neudělali chybu.
Jak ze sebe dostáváte stres jako trenér?
Snažil jsem se sportovat. Den před pátým finálovým utkáním s Vítkovicemi jsem jezdil hodinu a půl po ledě s Old Boys a snažil se vypotit. Jinak se to v člověku kumuluje.
Měl jste v mužstvu hvězdy, ale hráli jste jako tým. Čím to bylo?
Hvězdy dělají média. Nechci nikoho snižovat, ani vyvyšovat, chci mluvit o týmu. Samozřejmě, že v play-off vyběhl jako velká hvězda Martin Růžička. K tomu hvězdně zachytal Peter Hamerlík, bez gólmana na titul nedosáhnete. Jinak všichni byli součástí týmu a tomu patří vítězství, ne hvězdám.
Překvapil vás Růžička, že byl až tak výjimečný?
Ne, já jsem o něm nikdy nepochyboval, proto jsme ho do Třince brali. To, že vyhrál bodování, je výsledkem jeho obrovské tréninkové píle. A tím, jak je neskutečně vtažený do hry a jak pracuje pro mužstvo. Je to hráč, který jde za vítězstvím.
Smiřujete se už s tím, že Růžičku zřejmě pro příští sezonu neudržíte?
To je předčasné. Všechno budeme řešit až později. Ale samozřejmě, když hráč dostane nabídku třeba z NHL, tak bych byl špatný člověk, kdybych mu to nepřál.
Většinu hráčů ale máte v klubu pod smlouvou, takže nějaký větší pohyb v kádru nenastane, že?
Mužstvo je stabilizované, opravdu by nějaké větší změny neměly nastat, ale ohledně Martina budeme všechno teprve řešit.
