Pouhá minuta mu chyběla k tomu, aby dotáhl obrat čtvrtfinálové série se Slavií z 1:3 na zápasy. A i když Pražané vyrovnali, přinutil své svěřence v prodloužení k fantastickému tlaku. "Jenže na to se nehraje, hraje se na výsledek," poznamenal sportovně.
Přitom ještě pět minut před koncem jste vedli o dva góly. Jak si vysvětlujete ten zkrat?
Zodpovědnost a respekt k soupeři byly příliš velké, zbytečně jsme začali hrát defenzivně. Byť jsme nabádali k aktivní hře. Velkou roli sehrála psychika. Závěr jsme prostě nezvládli.
Co se vám pět minut před koncem honilo hlavou?
Věděl jsem, že není konec. Já jsem to věděl! Přece jenom se už pohybuju u hokeje dlouho a hraje se až do závěrečné sirény. To se potvrdilo.
Jak moc Slavii pomohla osobnost Vladimíra Růžičky?
Vláďa umí hráče samozřejmě motivovat. Ale já nekoukám na Slavii, já koukám na naše mužstvo. Klíčové okamžiky v téhle sérii jsme bohužel neustáli. Dostali jsme velmi trpkou lekci, ale doufám, že se z ní poučíme do budoucna.
Co byste hráčům vytknul?
Pokud jde o bojovnost a nasazení, nemůžu říct ani slovo. Ale byly tam určité věcí, které jsme nezvládli a doplatili na to.
Jaké konkrétně?
To teď nechci hodnotit. Já jsem si ty věci uvědomil už dřív, ale bohužel jsme je nedokázali zrealizovat.
Nebyla největší chyba, že jste Slavii nechali jít do vedení 3:1 na zápasy?
Tak to je play-off. Počítali jsme, že to bude dlouhá série, což se potvrdilo. Osobně jsem myslel, že se do vedení dostaneme my. Ale Slavia zvládla klíčové okamžiky lépe.
Co jste v sérii zkazili nejvíc?
Domácí utkání, hlavně to první. Tam je jedna příčina. Ale i utkání v Praze jsme mohli odehrát lépe. Hodně gólů jsme Slavii darovali sami. Ale víc to teď hodnotit nebudu. Chci si všechno v klidu rozebrat a teprve potom z toho vyvodím nějaké závěry.
