Když brečím, tak ukážu, že jsem zranitelný

Pardubice - Před play off rozšířilo vedení klubu realizační tým, hráči se připravovali na tajných místech. Pro úspěch chtěly udělat Pardubice všechno. Přesto stejně jako v předchozích letech vypadly ve čtvrtfinále. "Slavia je přetlačila. Bylo vidět, že už pardubičtí hráči neměli sílu," říká asistent reprezentačního trenéra Vladimír Martinec, který v Pardubicích zažil jako útočník nejzářivější chvíle své kariéry. A v roce 1989 je jako trenér dovedl k titulu.

Trenér Martinec hodnotí výkon Pardubic:

Je to škoda, že vypadly. Stále totiž patří v extralize k těm lepším týmům. V průběhu základní části nedostali dostatečnou šanci mladí hráči, kteří najednou nastoupili do play off. A bylo vidět, že jsou nevyhraní.

Už v základní části měly hrát Pardubice na čtyři lajny a právě v té čtvrté měli dostávat příležitost mladíci. Během čtvrtfinálové série bylo vidět, jak těm nejzkušenějším hráčům docházely síly. Slavia pak soupeře přetlačila, ty největší opory byly vyšťavené. A mladší hráči nebyli vyhraní.

V zápasech bylo hodně ostrých zákroků, někdy to vypadalo, že hráči neberou vůbec žádný ohled. A to mě občas mrzelo. Ale na druhé straně není možné, aby hráči brečeli. Držím se takové zásady: Když brečím, ztrácím tím výhodu. A hlavně přitom ukážu soupeři, že jsem zranitelný.

Když mě někdo fauluje, sednu si na střídačku a teprve tam si stěžuji, jak to bolí. A ne na ledě. A když udělám faul? Podívám se, jestli mě rozhodčí vyloučí. A pokud ano, jedu rovnou na trestnou lavici. Hlavně se člověk nesmí hádat. Viděli jste třeba na olympijských hrách v Salt Lake City, že by se hráči hádali s rozhodčími?