"Já?" diví se liberecký obránce verdiktu rozhodčích. "Jo, ty. Mazej na trestnou," vytahuje ho čárový ze střídačky a dle pokynu hlavního nemilosrdně ukazuje na protější stranu hřiště.
Obyčejná scéna ze čtvrtečního souboje mezi Libercem a Vítkovicemi, zvláštní nádech získává až při pohledu na jmenovky obou bruslařů. Kajínek vykazuje ze hry Kajínka. Brácha si přišel pro bráchu.
David Kajínek
Nový systém nasazování rozhodčích do extraligových zápasů to umožňuje. Od této sezony nominuje sudí už jen náhodný režim počítače. Ve dvou případech ze tří se tak sourozenci setkali ve stejném utkání.
"Když jsem na ledě, vypouštím to z hlavy. Na žádné příbuzenské vazby si nemůžu dovolit myslet," říká šestadvacetiletý Lukáš Kajínek, čárový rozhodčí, který načal druhý ročník v nejvyšší soutěži.
A stejně to i vidí i o něco mladší David, startující většinou za farmářský tým v Benátkách. "Beru ho jako každého jiného rozhodčího. Snažím se hrát naplno a holt je brácha na čáře."
Od juniorů až po extraligu, brácha stojí na čáře
Už si zvykl. Bratr ho chytal v ofsajdu mezi juniory, pískal mu zakázaná uvolnění v 1. lize. Teď se oba posunuli jenom o stupeň výš. "Takže já už ani pořádně neřeším, že je na ledě. Je jako každý jiný rozhodčí, který dělá svoji práci," tvrdí David Kajínek.
Pravidlům to neodporujePředseda komise rozhodčích Ondřej Fraňo vysvětluje případ Kajínkových "Neexistuje žádné pravidlo, které by určovalo, že Kajínek nesmí pískat Kajínka nebo že sudí, který je z Plzně, nesmí pískat Plzeň. Rozhodčí vědí, že každé pochybení by bylo důvodem k trestu. Do nominace už nezasahuje lidská ruka." Podle Fraňa by tak v souladu s pravidly mohl Lukáš Kajínek, ač takové ambice zatím nemá, pískat zápas Liberce i jako hlavní rozhodčí. "Záleželo by na okolnostech, ale taková limitace zatím v systému není," uvedl předseda komise. |
V průběhu duelu se tak nebaví, vlastně předstírají, že se vůbec neznají. Jak by taky mohli? V extraligových bitvách jde leckdy o hodně. "Až doma si řeknem, co se dalo písknout líp. Jak v zápase hráli. A vůbec, takový ty hokejový věci," přibližuje Lukáš komunikaci v hokejové rodině.
"Nijak zvlášť to nepitváme," přidává se David. Vztahy by se ovšem možná vyostřily, kdyby si Lukáš našil na dres pár oranžových pruhů a povýšil na hlavního rozhodčího. Odvěká bitva hráče a sudího by se jistě neobešla bez emocí.
"To už jsme taky zažili," vypráví liberecký obránce. "V jednom z přáteláků pískal jako hlavní. Občas jsem po něm taky něco štěknul, ale nic zásadního. Nic bych mu nevyčítal."
Že by mě starší brácha chránil? Spíš dostane nafackováno
Jak to tak bývá, oba v Liberci začínali s hokejem v týmu Bílých tygrů. Pak se ale jejich cesty rozdělily. Lukáš Kajínek navlékl pruhovaný dres a na "malého bratříčka" teď dohlíží v roli hokejového soudce.
"Spíš se ale musím o sebe postarat sám. Když se strhne bitka, tak rozhodčí sice má za úkol do ní jít, ale většinou dostane tak akorát nafackováno," směje se David.
Spoluhráči však o jeho cenných kontaktech dobře vědí a z legrace prosí o trochu shovívavosti. I přehlédnuté postavení mimo hru může rozhodnout zápas. "Ať mu prý občas doma domluvím," opakuje hlasité žádosti.
Má tak David Kajínek zajištěný pohodlný hokejový život? Mít příbuzného mezi rozhodčími, to je snem snad každého hokejisty.
"Ne, to ne. Zápasy v Liberci jsou kvůli tomu mnohem těžší. Lidi nás víc znají," připomíná Lukáš Kajínek. "Nevyhledáváme to, ale vybrat si prostě nemůžeme."
