Byť ani produktivita slovenské posily Vervě body zatím nepřinesla, útočník pevně věří, že tradičního účastníka extraligy dotáhne k záchraně.
„Nebude to snadné, ale já mám stoprocentně hlavu soustředěnou na tento cíl,“ tvrdí hráč, jenž do Litvínova narychlo přišel ze Slovanu Bratislava. Minulý čtvrtek ještě hrál KHL v Minsku a v pátek už extraligu v Litvínově.
Jak vypadalo vaše putování?
Hráli jsme o půl osmé večer minského času, u nás bylo půl šesté. Z letiště jsme vyletěli ve čtvrt na tři, vrátili jsme se taky ve čtvrt na tři ráno, to kvůli časovému posunu. Manželku jsem viděl deset minut, děti vůbec, sbalil jsem se a vyrazil. Z Bratislavy jsem to odšoféroval sám. Přijel jsem okolo osmé ráno do Litvínova, všechny formality jsem musel vybavit. A pak jsem nemohl usnout, i když jsem byl strašně unavený. Jenže předtím jsem si dal nějaké redbully a kávy.
Spíte obecně špatně?
Poslední dobou mám problémy se spánkem, protože ty tripy v KHL jsou náročné. Teď jsme v Ufě měli čtyři hodiny posun, v Nižněkamsku dvě hodiny. Je to těžké. Ale mám na usnutí nějaké triky.
Proč jste kývl Litvínovu?
V médiích se tři týdny dozadu objevila zpráva, že jdu do Olomouce. Nevím, odkud se to sebralo, mě nikdo nekontaktoval. A ani se jim nedivím, hrají dobře. Byla to kachna. Litvínov mě oslovil už na začátku ledna, vzal jsem si pár dní na rozmyšlenou a potom, když jsme odjížděli na desetidenní trip, jsem jim to odsouhlasil.
Jaké to bylo nastoupit proti Olomouci, kde se vám loni dařilo?
Nostalgie tam byla. Cítil jsem se, jako bych tu hrál pár roků, a ne jen jeden. Na jednu stranu to bylo velmi příjemné a na druhou těžké. Olomouc hrála výborně a mohu říct, že nás první třetinu vůbec k ničemu nepustili. Podržel nás brankář, tím nám dal šanci na vyrovnaný zápas. Někdy mi to přišlo úsměvné, když jsem kluky na ledě potkával. Byla tu dobrá parta, dělali jsme kopec blbostí, na to jsem si vždycky vzpomněl, ale snažil jsem se koncentrovat. Hráli výborně.
Bylo těžké Olomouc opustit?
Jsou tu výborní fanoušci, milí lidé, domácký klub, v tom to bylo fajn. Ale chtěl jsem si dát výzvu v KHL. Byl to těžký rok, nepopírám – cestování a soupeři, hodně jsme prohrávali. Ale dal jsem si tu výzvu, že se tam chci vrátit.
Co si od litvínovského angažmá slibujete?
Abychom zachránili ligu.
Čím přispějete vy?
Jsem jen jeden článek. Pokud nebudeme tahat všichni, od prvního do posledního hráče, budeme mít problém. Ale myslím, že jsou tady dobří kluci. Musíme mít lepší začátky, udržet disciplínu. A taky je potřeba štěstí, musíme mu jít naproti.
Jaké bylo rozhodování, zda kývnout?
Vůbec ne jednoduché. Litvínov má pravděpodobně před sebou ještě 26 zápasů, Slovan jen dva, končí 1. března. Sezona je náročná, v nohách mám 60 zápasů i s přípravou, od 1. července jsem na ledě. Ale tak jsem se rozhodl. Dva roky jsem nemohl hrát, tak jsem si řekl, co bych za to tehdy dal. Věřím, že se mnou budou spokojení a neudělám tady ostudu.
Litvínov je dole tabulkově i psychicky. Ani to vás neodradilo?
Já taky nepřišel z Petrohradu… I na Slovanu byla nálada trošku skleslá. Ale nemohli jsme si dovolit hrát na půl plynu, šlo nám o budoucí fleky, museli jsme bojovat až do konce. Hokejový život není jen o play-off, ale i o prohrách, z kterých se musíte poučit.
Jaké bude hrát o záchranu?
Není to nikdy jednoduché, ale já mám stoprocentně hlavu soustředěnou na tenhle cíl. Ve Slovanu nám už na začátku prosince uteklo play-off a lidi se ptali, jakou máme motivaci. Ale tu máme už odmala, když jsme začínali: bavit se hokejem, ukázat lidem tu radost. Platí si lístky, zaslouží si, abychom ani jeden zápas nevypustili.
