Třiačtyřicetiletý útočník, oblíbenec pardubických diváků, v mužstvu skončil. Nabízejí mu zatím neupřesněnou trenérskou práci u mládeže.
Jak jste rozhodnutí přijal?
Po neúspěchu se to dalo čekat. Zprvu mě to sice zaskočilo, ale teď už jsem klidný.
Co s vámi bude dál?
Teď je pro mě směrodatné jednání s generálním manažerem Kusým. Tak jsme to dělali vždy a pokaždé jsme našli nějaké řešení. Uvidíme, jakou dostanu nabídku. Proto zatím nic neřeším, nechávám tomu volný průběh.
Tušil jste, že vám klub po tristním konci sezony už další smlouvu nenabídne?
Zažil jsem stejnou situaci v Helsinkách. Vím, jak to chodí. Čekal jsem to, ale stejně mě to docela vzalo. Prvních pět minut po zasedání představenstva bylo krušných. Ale teď už je to v pohodě. Člověk totiž musí být připraven úplně na všechno.
Je vám třiačtyřicet. Zvažujete konec kariéry?
Všechno je možné. Konec kariéry, práce v klubu nebo angažmá ještě někde jinde. Vše se ale uvidí až po jednání s panem Kusým, s nímž bych se měl sejít zřejmě v příštím týdnu.
Kdekdo by vás rád poslal do důchodu. Cítíte sám, že byste jako profesionál mohl ještě pokračovat?
Za sebe můžu říct, že ano! (smích)
Pokud to tak dopadne, v Pardubicích to už určitě nebude. Dokážete si představit, že byste šel hrát do jiného extraligového klubu?
Jsem oddaný Pardubicím. Ale i tato alternativa je možná.
Platí stále, že do Finska, kde jste strávil deset let, máte dveře pořád otevřené?
Včera jsem si známým ve Finsku trochu vylil srdíčko a vím, že tam můžu kdykoliv nastoupit. Nejen jako hráč, ale třeba i jako trenér nebo manažer. Určitě se mám kam vrátit.
Jak vaše rodina přijala rozhodnutí, že už s vámi klub do mužstva nepočítá?
Manželka mi to říkala už předtím. A já jsem jí nevěřil! (smích) Jo, nespletla se.
 Otakar Janecký za Pardubice proti Spartě 9. prosince 2003 odehrál svůj šestistý zápas v extralize. |
