Celý tým Pardubic má obarvené hlavy, vy ne. Máte nějakou veteránskou výjimku?
Ne, nic takového. Já jsem slíbil, že si nabarvím vousy, jen čekám, až mi trochu vyrostou.
Hrával jste dlouho ve Finsku. Jsou podobné rituály běžné i tam?
Tam se nebarvilo, dělaly se jen nějaké drážky ve vlasech nebo se stříhalo. Samozřejmě je dobré, když celý mančaft přistoupí na nějaký rituál. Ale v tom to nevězí. Větší síla je v kolektivu, jakým způsobem hraje. Hlavně, abychom se semkli na ledě. Co nám je platné, že si obarvíme všichni hlavu, když budeme hrát "tužku".
Jak vypadá atmosféra v kabině při českém play off a při finském?
Finové jsou spíš soustředění na hokej, než na tyhle věci okolo. Ale jejich klidná severská nátura v tomhle není znát, v kabině se řve stejně jako u nás. Hecování a povzbuzování je podobné.
A co atmosféra v hledišti?
Ta je taky stejná, nebo řekl bych, stejně dobrá. Já měl štěstí, že jak v Jokeritu, tak tady v Pardubicích jsou výborní fanoušci. Nebýt jich, tak ... Ne, že bychom nedokázali vyhrávat, ale s takovou podporou je to mnohem snazší.
Vzpomenete si ještě na vaše ligové tituly z 80. let? Bylo tehdy publikum opravdu stejné jako dnes?
Fandové v Pardubicích byli a jsou vynikající, myslím, že to jsou pořád ti samí lidé. Možná jsou o pár let starší, ale většina z nich si na naše tituly z té doby pamatuje.
Vy sám teď působíte dojmem jakéhosi velmi nenápadného vůdce, který udělá dost práce ale na první pohled moc vidět není. Jak vám tahle role sedí?
Je pravda, že nemám tak útočné úkoly. Ale jde o kolektivní práci celého mužstva a nezáleží na tom, kdo dal góly nebo kdo nahraje. Všechny zajímá jedině konečný výsledek.
Ten byl v prvním semifinálovém duelu dost jasný. Nebojíte se pro další utkání série, že soupeře podceníte? Nad Znojmem jste zvítězili 7:0 a pak u nich dvakrát nečekaně prohráli ...
Tahle situace se snad nebude opakovat, protože jsme se ve čtvrtfinále poučili. Do Znojma jsme přijeli hrát takový hokej, který se normálně v play off nehraje. Z těch dvou proher máme teď dobrý příklad pro semifinále.
Libor Procházka a další třinečtí hokejisté tvrdí, že lepší je prohrát 10:2 než 1:0. Co si o tom myslíte vy?
Libor má pravdu, že lepší je prohrát pět, šest nebo 7:2, ale myslím, že není dobré prohrát 10:2. (smích) Obzvlášť pro brankáře. Já nejsem z těch, kteří by mohli hodnotit gólmany. Jsem totiž sice útočník, ale mám trochu jinou roli. Avšak Lakosil si asi těžko po takovém zápase může říct: v pohodě, nevyšlo to, tak obraťme list. Samozřejmě v něm něco z toho zůstane, psychicky asi není úplně v pořádku. Ale jak pro nás, tak pro Třinec je dnes jiný zápas. Musíme začít od první minuty lépe, než včera.
Zmínil jste se o Lakosilovi. A co váš brankář, Adam Svoboda? Ve čtvrtfinále občas pustil lehký gól, teď to vypadá, že je v pohodě. Pozorujete na něm nějakou změnu?
Adam je pořád stejný. A nějaká střela, kterou nechytil? To patří ke hře, neviděl přes obránce nebo nebyl koncentrovaný, to je jedno. Čtvrtfinále je už za námi, teď je další kolo a Adam v něm byl vynikající a věřím, že dál bude.
Váš spoluhráč Michal Mikeska hovořil o titulu, troufnete si i vy říct, že je to váš cíl?
Já nebudu odpovídat klasické: jdeme zápas od zápasu. Ale řeknu, že je hodně schůdků k tomu nejvyššímu a my nemůžeme skákat přes tři. Musíme jít nahoru po jednom. Jdeme do finále a jestli se chceme dostat k nejvyšší metě, musíme zdolat všechna mužstva. A k tomu vede jedině kolektivní a týmová práce. Musíme do hry dát celé srdce.
