Rozehrával se v partnerském prvoligovém Frýdku-Místku, načež v nejvyšší domácí soutěži naskočil do 11 zápasů. K tomu stihl poslední dva duely Ligy mistrů s Davosem.
„Byl jsem v péči skvělého lékaře, který mi koleno spravil. Je jako nové,“ usmál se čtyřiatřicetiletý Jan Jaroměřský.
Přece jen, nemusel svůj návrat na led o něco uspíšit, když Třineckým nevyšel start sezony a potýkali se s marodkou?
Třinec - Pardubice 2:3. O vítězství Dynama rozhodl dvěma góly Cienciala |
„Ne,“ odpověděl. „Spíše sám jsem byl hrrr, abych už hrál. Furt jsem doufal, že to už půjde, ale lékaři mě brzdili, že je ještě čas. Doba, kdy jsem naplno nemohl sportovat, byla strašně dlouhá. Zranění bylo z kategorie těžších. Začal jsem pomalými kroky. Opravdu úplně od začátku, jako když se učíte znovu chodit. Měl jsem ale výborného doktora Petra Nepraše z Plzně. Dal mi tu nejlepší možnou péči. Odvedl perfektní výkon (usmívá se).“
Proč zvolil odborníka až z Plzně, za nímž musel jezdit přes celou republiku? „Koleno jsem měl opravdu úplně zničené. Rozbité. Hledal jsem někoho, kdo by mi ho dokonale spravil, abych se vrátil na nejvyšší úroveň. Potřeboval jsem vyhledat profíka, kterému bych naprosto důvěřoval. Našel jsem ho i na doporučení lidí z klubu. A i ti se mi naplno věnovali, fyzioterapeuti a další.“
Mrzelo ho, že se nemohl připravovat se spoluhráči a trénoval sám. „V letní přípravě jsem si odseděl zadek na rotopedu a na různých přístrojích. Bylo to dlouhé.“ Přiznal, že zažíval těžké časy.
„To zranění jsme objevili až ke konci minulé sezony. Dlouho jsem s tím trénoval a hrál. Furt jsem se motal v takovém kruhu. Ale po základní části to dál nešlo. Bohužel mi uteklo celé play off a rok před tím i finále, což vás mrzí, když mužstvo vyhraje dva tituly.“
Pokud jde o zranění, hokejisté většinou hlásí, že je v dolní, či horní části těla, aby soupeřům nedávali příležitost zneužít jejich slabého místa. Leč Jaroměřský bez okolků přiznal, že měl poraněné koleno.
„Mám ho daleko silnější než před tím. A kdyby někdo na mě chtěl vystartovat, nenechám se,“ podotkl. „Už se mi stalo hodně takových věcí. Mě už jen tak někdo nezlomí.“
Nerad se ale ohlíží zpátky. „Teď musím myslet na to, abych vydržel zdravý, protože jsem měl tu smůlu, že když už jsem nějaké zranění měl, tak to byla zlomenina na operaci nebo rozřezané koleno. Nešlo o žádná pseudozranění.“
Už jsem dědek, říkal Hrňa na 600. zápas za Třinec. Bučkův příchod neřeší |
Přesto na minulé sezoně našel i pozitivní věci. „Něco mi přes ty trable s kolenem dala,“ přiznal. „Abych byl lepší, odolnější a nejen hráč, ale i člověk. Přesvědčil jsem se, že všechno se dá překonat. Všechno. Na dno se může dostat každý, ale důležité je vstát a pomalu se šplhat k vrcholu. Neříkám, že už na nějakém jsem, ale snažím se pracovat tak, abych si vysloužil lepší čas na ledě. Hlavně jsem rád, že jsem zpátky s klukama v týmu.“
Více prostoru na ledě by si mohl vyprosit u trenéra Zdeňka Motáka, jehož zná z Olomouce, odkud oba do Třince přišli. Jaroměřský v roce 2020, Moták letos.
„To ani náhodou,“ odmítá, že by mu dřívější známost s koučem mohla pomoci. „Na pivo jsme spolu nechodili. Je to trenér. Nějakou dobu mě v Olomouci trénoval, ale žádné výhody z toho nemám – první pětku nehraju (směje se). Ať by mě vedl Petr, nebo Pavel, musel bych pracovat furt stejně – naplno. Naopak, tím že trenéra trochu znám, musím dřít o to více. Pokud bych nedělal, co mám, tak mě vymete jako každý jiný.“
Mladoboleslavský útočník Jan Stránský (v bílém) dotírá na třineckou obranu a brankáře Ondřeje Kacetla.
Porovnávat pedantského Václava Varaďu, který Oceláře dotáhl ke třem mistrovským titulům za sebou, a Zdeňka Motáka nechtěl. „Každý trenér je nějaký. Ať pan Varaďa, nebo pan Moták, všichni po nás vyžadují, abychom vše dělali naplno a dobře. A pokud tady bude kdokoli jiný, bude to stejné.“
Teď Jana Jaroměřského těší, že Třinečtí po nepřesvědčivém vstupu do sezony zabrali, byť ve čtvrtek doma podlehli Pardubicím 2:3 a po osmi utkáních v řadě nebodovali.
„Nějaký čas trvalo, než jsme najeli na novou vlnu. Nebyli jsme zvyklí prohrávat,“ připomněl úvodní čtyři porážky. „Ale extraliga je strašně vyrovnaná. Stačí udělat chybu, chvíli se nesoustředit a už vám zápas uteče. Na to si musíme dávat pozor.“
Snažím se pracovat tak, abych si vysloužil lepší čas na ledě.
