V zápase s Litvínovem, v němž téměř osmatřicetiletý útočník za Hradec nastoupil poprvé po svém letním přestupu, se dočkali. "Bylo jich tam dost, z rodiny a z okrsku, kde bydlím. Sledovala mě celá Hujerovic tribuna," přirovnal útočník tuto návštěvu ke slavným scénám z filmu Marečku, podejte mi pero, "aspoň už nemusí jezdit do Liberce nebo někam jinam po republice."
Na premiéru jste několik kol čekal, hrál jste poprvé po půl roce, jak dlouhé to bylo čekání?
Dost, vždyť naposledy to bylo na jaře v baráži, kdy jsme jsme hráli o existenci libereckého hokeje. Také proto jsem začátek trochu rozdýchával, ale naštěstí jsem nechodil na oslabení, tak se to dalo udýchat. I když v osmatřiceti to bude chvíli trvat.
Na vítězství to ale tentokrát nedalo. Proč?
Byl to vyrovnaný zápas a Litvínov byl v nájezdech šťastnější. Asi to tak mělo být.
Vy jste nebodoval, ale šanci jste měl. Proč z ní nebyl gól?
Máte pravdu, za stavu 1:2 to bylo docela blízko, ale nestačil jsem zvednout puk, možná chybělo potřebný štěstí. Ale kdyby bylo, třeba by nepřišel náš druhý gól.
Jaroslav Kudrna dře na tréninku.
Rozhodovaly nájezdy, nechtěl jste také jeden zkusit?
To je v režii trenérů, zkusit bych ho mohl, ale tak zítra na tréninku (smích). Trenér zvolil tohle, je nás tam dost šikovných útočníků.
V neděli vás čeká derby v Pardubicích, zvlášť pro vás dost pikantní, protože jste tak jako Hradečák dlouho hrál. Jak se připravujete?
Kabinu na to ladím už dávno, kluci to zatím stále berou jako normální zápas, jako každý jiný. Ale je to pochopitelný, přišli z Budějovic. My to s Michalem Tvrdíkem (také bývalý dlouholetý hráč Pardubic, který tam stále bydlí – pozn. autor) ale nějak vyhecujeme. Klukům jsem slíbil nějakou svačinu už po tomhle zápase, na neděli bude další.
