"Sezona byla nesmírně těžká. Ale měli jsme obrovskou podporu od vedení klubu, vytvořené vynikající podmínky. Atmosféra byla nádherná a chtěl bych divákům poděkovat. I za to, jak se přišli rozloučit. Z tohoto pohledu mě mrzí, že jsme neudělali lepší výsledek," povídal trenér Radim Rulík.
Znojmo rozjelo soutěž špatně. V první čtvrtině poztrácelo spoustu bodů a pak už jen marně dotahovalo příčky pro play-off. Několikrát se přiblížilo, nakonec se ztrátu dohnat nepodařilo. A muselo se snažit extraligu zachránit v nevyzpytatelném play-out.
"Já si toho cením, že jsme se zachránili. I když se to může poslouchat zvláštně, protože tady skoro vždycky bylo play-off. Ale ne každá sezona se povede, a když se spadne do play-out, tak i špičkoví hráči znervózní a začnou hrát křečovitě. Není to vůbec jednoduché, každá chyba může znamenat strašně moc. A my jsme to zvládli," povídal Rulík.
Orlům se nakonec podařilo získat rozhodující bod tři kola před koncem na Kladně. V tom posledním v Mladé Boleslavi proběhla po domácím zápase ve Znojmě ještě jedna rozlučka, na středočeský stadion dorazily tři autobusy věrných. A Rulík měl pro znojemské příznivce jen slova chvály.
"Znojmo ve mně zanechalo obrovský dojem. Nejen město, ale právě i fanoušci, zdejší lidé. Vyhovuje mi moravská mentalita. A i když se nám nedařilo a nehráli jsme tak, jak byli lidé zvyklí, tak jsem cítil podporu. To se jen tak nevidí. Když jsem se s lidmi potkával, tak se tvářili spíš soucitně, že není jednoduché pracovat v takovéhle situaci," vyprávěl.
I pro něj byla poslední dvě utkání emotivní, ovšem loučení pociťovali ještě víc hráči, kteří zde působili delší dobu. Třeba kapitán Radim Bičánek si v klubu odehrál pět sezon. "Bylo to dojemné pro všechny. Pro fanoušky i pro nás. Jako kapitán děkuju fanouškům za tuhle sezonu i za ty předchozí," uvedl Bičánek pro klubový web.
A také se neubránil vzpomínkám, které byly ve Znojmě mnohem víc příjemné. "V paměti zůstanou nádherné časy. Jednou jsme byli třetí, což byl velký úspěch," připomněl semifinále se Spartou.
Ve Znojmě hokej patrně zůstane. Otázka je, zda na úrovní první nebo nižší ligy. O tom se bude teprve jednat na městské radnici s těmi, kdo mají zájem i nadále hokej podporovat. Kde se však objeví hráči a trenéři, kteří letos rozdávali na stadionu radost, není jasné.
"Čekám na nabídky, rád bych si ještě zahrál extraligu," nechal se slyšet Jiří Dopita. "Nějaké nabídky mám, proberu je," přidal se Bičánek. Ani trenér Rulík netuší, kde skončí. "Uvidíme. Určitě nejsem ten, který by se někam tlačil, a jasno nemám."
Nikdy by mě nenapadlo, že budu hrát za Orly deset let, říká Haman
Jen Karel Plášek a také Radek Haman by mohli zavzpomínat na všechny extraligové sezony Znojma. Deset let strávili 39letý útočník v dresu s Orlem. Muž s číslem 17 byl pro fanoušky symbolem věrnosti. Když se Haman ohlédl proti proudu času, veselo mu nebylo.
"Je to hodně emotivní a začalo mi to docházet, když jsme se vraceli z Kladna. Dokud se o něco hraje, tak je člověk v zápřahu a přemýšlí nad dalším zápasem, aby se vyhrálo a zachránili jsme se. A teď to najednou ze mě spadlo. A hlavě dochází, že skončila jedna hokejová etapa a pro mě hodně podstatná. Ještě nevím, jak se s tím srovnám. Samozřejmě jsem to věděl, čekal jsem to celou sezonu, ale když to přijde, tak je to divný pocit, že to končí a už se tady nesejdeme," povídal sympatický forvard po posledním domácím utkání proti Českým Budějovicím.
Na které okamžiky budete vzpomínat nejradši?
Nebudu vypichovat jeden nejlepší ani nejhorší, to asi nejde. Za deset let se prožila spousta dobrého i špatného, jak po stránce hokejové, tak po stránce vztahů. Byly vypjaté série ve čtvrtfinále, play-off na sedm zápasů se Slavií, se Zlínem... S Vítkovicemi jsme se dostali do semifinále, kde jsme vypadli, ale byli třetí. Udělal se tady kus práce. Těch lepších momentů bylo určitě mnohem víc.
Co s vámi bude dál?
Vůbec netuším. Teď si uvědomuju, že z 90 procent asi skončím s hokejem. Nedovedu si představit, kde bych hrál. Letos mi bude 40 let, už přesluhuju dost a dneska je to o mladých hráčích, kteří by měli dostat šanci. Na rovinu říkám, že pochybuju, že by o mě někdo stál. Rok bych si ještě klidně zahrál, protože zdravotně se cítím dobře, ale beru to reálně.
Kdyby ve Znojmě pokračovala první liga, tak byste to zvažoval?
Pokud by mě chtěli, tak samozřejmě rád, protože jsem k tomu tady přirostl a je to moje nejdelší a nejlepší štace v hokejové kariéře. A dokud neponesu hlavu v podpaží z ledu, tak tady budu klidně hrát. (smích)
Takže znojemské angažmá přebilo i titul s Olomoucí a začátky v Kometě?
Jednoznačně. Tyhle věci přišly, když jsem byl mladý. Sám si úspěch dokážu vychutnat, až když jsem starší. Ať už play-off na sedm zápasů nebo třetí místo v extralize. Když jsem byl mladší, tak jsem si říkal, že ještě něco takového určitě přijde. Nepřišel zrovna titul, ale krásné okamžiky ve Znojmě přišly a za ty jsem vděčný. To je srdcová záležitost.
Vy jste vlastně ve Znojmě nastartoval jakoby novou kariéru, že? To bylo pět minut po dvanácté. V Brně tehdy končil hokej, sezonu jsme tam horko těžko zachraňovali, když Znojmo postupovalo. Zachránili jsme tam první ligu a já najednou dostal šanci zahrát si nejvyšší soutěž. Tehdy už jsem v 30 letech počítal, že si zahraju jednu dvě sezony. Kdyby mi někdo řekl, že tady odehraju deset let, tak řeknu, že to nemůže být pravda. Překvapil jsem i sám sebe. Navíc první sezona nebyla ideální zmé strany. Už jsem dokonce chtěl ze Znojma jít pryč, ale zachránila mě smlouva na dva roky. A Jarda Vlasák mě podržel a pak už to za něco stálo.
Co vy a trenérství?
Napadlo mě to, ale asi bych preferoval trénovat s někým dobrým a zkušeným ve dvojici. Sám bych si v žádném případě netroufl z ničeho nic trénovat. Je to něco jiného.
Trenérů jste zažil hodně. Který vám byl filozofií a přístupem k hokeji blízký?
Určitě Miloš Hořava a Radim Rulík. To byli trenéři, kteří mi seděli po sportovní i lidské stránce.
|
