Když hrála plzeňská Škodovka v roce 1992 postoupila do finále proti Dukle Trenčín, tak od pyrotechinky chytla střecha stadionu a hráči utíkali pryč. Tentokrát šlehaly plameny v aréně znovu, ale pouze při nástupu domácích borců na led.
Plzeňské hokejisty diváci nadšeně přivítali, při příchodu zlínských hráčů zase spustili ohlušující pískot. Jak je ostatně na tribunách plzeňského stadionu obvyklé, při fandění jste pořádně neslyšeli ani vlastní slova. Hukot vytvořili diváci i díky nafukovacím tleskátkům, která byla k dispozici na každém sedadle.
Všechno o třetím finále v Plzni |
Na ledě to však minimálně v první třetině vypadalo, jako by domácí hokejisty atmosféra spíše svázala.
Přece jen někteří z hráčů před 21 lety ani nebyli na světě, poslední finále pamatuje jen kapitán Martin Straka. "Určitě nás to nesvázalo. Všichni se na to těšili. Nemyslím, že bychom byli přemotivovaní. Musíme uznat, že Zlín vyhrál zaslouženě," řekl jeho bratr Michal, asistent trenéra.
Také plzeňský brankář Marek Mazanec si nemyslel, že by jeho tým podlehl tlaku náročného publika. "Skvělý, lidí plno. Fandili, pískali, všechno, co k tomu patří," poznamenal Mazanec k atmosféře.
Tenistka Hlaváčková: Atmosféra byla úžasnáMezi plzeňskými fanoušky v hledišti byla i tenistka Andrea Hlaváčková. "Moc se mi to nelíbilo, když jsme prohráli," řekla sympatická blondýna. Když má čas, občas na hokej zajde. Náročný tenisový kalendář jí však dovolil letos pouze dvě návštěvy. V sobotu poznala atmosféru finále. "Plzeň je malá, všichni o tom tady mluví. Jsem ráda, že jsem přes tátu sehnala lístky. Atmosféra byla úžasná," řekla Hlaváčková, jejíž otec je sládkem plzeňského pivovaru. Z týmu se zná s Petrem Vampolou a díky charitativní akci by se měla potkat i s kapitánem Martinem Strakou. "Na to se těším. Je to opravdu srdcař, neskutečný člověk a neskutečný hokejista. Dlouho jsem neviděla někoho takhle rychlýho," smála se Hlaváčková. |
Pár fanoušků ke konci druhé třetiny na domácí hráče nespokojeně pískalo. To se v Plzni nestává často. "Rozpískává to Petr Leška, to je o něm známé. Lidi se na to nechytali, v Plzni je výborné publikum. Pár lidí se přidá, ale na jiných stadionech je to bouřlivější, když se nedaří," myslí si útočník Jan Kovář.
Na rozdíl od pískotu však byly tradičním projevem plzeňských fanoušků sprosté nadávky na soupeře. Zlín navíc Západočeši nemají rádi dlouhodobě, po prvních dvou finálových zápasech se zaměřili na zlínského kapitána Petra Čajánka.
Čajánek ani nikdo další z hostů se však nenechal unést.
Naopak - oproti domácím zápasům působili Moravané klidnějším dojmem. "Všichni říkají, že jsme byli podráždění, ale my jsme doma hráli, co jsme potřebovali. Hráči jsou zkušení - když je potřeba do někoho rýpnout, tak rýpnou. Když je potřeba se zklidnit, tak se zklidní," vysvětlil zlínský asistent Juraj Jurík.
Podle Juríka je Zlín takový chameleon, který se dokáže přizpůsobit prostředí, způsobu hry i rozhodování sudí. A nadávky prý hráči ani tolik nevnímají. "Jsou tak nabuzení, že to sice nějak cítí, ale strach z toho nemají. Navíc ti zkušení dokážou mladší kluky usměrnit."
