Jenže ta je zničehonic fuč a naopak se zdá, že Hanáci se až moc rychle zahrabali pod psychickou deku.
Do utkání jste vstoupili mizerně, pak už se průběh od toho odvíjel. Co to s vámi bylo?
Totálně jsme nezvládli vstup do zápasu. Chtěli jsme dobře bránit, ale místo toho jsme si to spletli s tím, že jsme stáli a oni nám tam projížděli, dělali si s námi, co chtěli. Je těžké vyjmenovat, co bylo špatně, protože bylo špatně úplně všechno. Mohli jsme nakonec jenom děkovat Braňovi Konrádovi a potom Honzovi Lukášovi, že to nebylo po první třetině 0:7, ale jenom 0:3. Bylo to šílené. Chtěli jsme hrát líp zezadu, ať nedostáváme góly, a bylo to přesně naopak, nehráli jsme vůbec nic.
Máte pro to vysvětlení? Jan Knotek říkal, že problém byl v hlavách, ne v nohách, ale vypadalo to, jako by Třinec hrál pořád v přesilovce, sjížděl si do volných střeleckých pozic, jak chtěl.
Je to tak. Špatně jsme bruslili, vůbec jsme se nehýbali, ale také si myslím, že je to spíš o hlavách. Teď se nám vůbec nedařilo výsledkově. Paradoxně jsme chtěli líp bránit a být víc vzadu, ale mělo to naprosto opačný účinek. Neměli jsme vůbec nic, nestíhali jsme, všude jsme byli pozdě, dělali jsme spoustu chyb, neudrželi jsme se na puku. Bylo štěstí, že to bylo jenom 0:3.
Měřítko snesl jen váš první útok, který si vytvořil šance a skončil dokonce v plusu. Ale od začátku sezony se daří pouze jedné lajně, zbytek netahá a trenéři točí složení. To je problém?
Možná jsme vyšli v plusu, ale ani my jsme nepředvedli nic extra. Musíme jako tým prostě začít makat a nemůžeme doma začít hrát tímto bázlivým stylem, to vůbec není naše tvář. Něco si k tomu řekneme, takhle to nejde. V neděli musíme nastoupit úplně jinak.
Když to srovnáte s předchozí prohrou 0:5 v Karlových Varech, tak teď byl herní projev ještě daleko horší, že?
Mně přijde, že byl ještě jednou tak horší. Ve Varech jsme paradoxně odehráli výbornou první třetinu, ale zase to skončilo 0:1, zase stejný obrázek hry – tlačíme, tlačíme, nedáme nic. Pak máme v hlavách, že chceme útočit, že dáme gól – a potom propadneme a Vary nás potrestaly. S Třincem jsme neměli nic dopředu. Ani tlak. Neudrželi jsme se na puku, propadali jsme, nebruslili. Nebylo to dobré.
Nebodovali jste v posledních čtyřech zápasech, střelecky tápete, navíc jste inkasovali 18 gólů. To se Olomouci stává za sezonu výjimečně.
Je to šílené číslo. Těžko říct, co se s námi děje. Možná je to tím, že předchozí zápasy jsme jakž takž hráli, vypadalo to dobře, ale máme v hlavách, že nedáváme góly, tak jsme síly vrhali do útoku, spíš než abychom mysleli na obranu. Pak se tam utvořila okénka a oni nás trestali. S Třincem se ale nesešlo vůbec nic, dopředu jsme si nic nevytvořili a vzadu jsme hořeli jako papír. Doufám, že tohle bude pro nás velké varování, zmobilizujeme se a něco s tím uděláme. Takhle to nepůjde.
5:18 je skóre hokejové Olomouce z posledních čtyř zápasů extraligy, ve kterých nezískala ani bod. |
Co s tím uděláte?
Něco mě napadá, ale nebudu to ventilovat. Rozebereme si to, nesmíme hrát takhle bázlivě. To není asi cesta, musíme hrát aktivně, jak jsme hrávali. Sice to někdy nevyšlo výsledkově, ale byl to dobrý směr. Já si myslím, že je to fakt hodně o hlavách, potřebujeme se chytit góly, nepadá nám to tam. Jenom prací to zlomíme. Doufám, že už v neděli to bude doma s Hradcem úplně jiný obrázek.
Nezajdete si to někam vyříkat?
No to jsem měl právě na mysli – říct si k tomu něco u piva. Něco s klukama vymyslíme, určitě to takhle nechceme nechat. Budeme s tím chtít něco udělat hned v neděli. Sedneme si a vyříkáme si to.
Čtvrtá porážka v řadě. Olomouc zahrála nejhorší první třetinu za 10 let |
Hradec není zrovna ideální soupeř na chycení.
Jasně, je to jeden z nejlepších mančaftů. My jsme před Třincem vyhořeli s posledními dvěma týmy, třeba se můžeme paradoxně chytit na Hradci. Já doufám, že to tak bude.
Chybí vám – víc, než se čekalo – zraněný kapitán Martin Vyrůbalík, lídr v kabině?
To víte, že chybí. Ale máme kvalitní beky. Nesvedl bych to na to, že nám chybí jeden obránce.
Pozorujete v týmu už psychickou deku?
S Třincem to bylo vidět. Do neděle jsem ji neviděl vůbec, ani jsem si nemyslel, že ji uvidím teď. Ale trochu se to odhalilo, že deka na nás je.
KOMENTÁŘ: Nedělejte zpětný oblouk, cesta byla správnáJak se říká hokejistovi, který chce nakopnout mužstvo bitkou a zraní se do konce sezony? Jan Káňa. V Karlových Varech prohrála Olomouc 0:5 a přišla o útočníka, jenž si v šarvátce poranil rameno. Operace byla nutná. Je to smutný příběh, neboť Káňa se vracel po těžkém zranění ruky a chtěl dokázat, že může být rozdílovým hráčem. Ale zdraví ho znovu zradilo. I proto ho ovšem mistrovské Brno na Hanou pouštělo. Jan Knotek může dohrát třineckého obránce v rohu, silovému centrovi tak velí DNA, ale místo toho udělá oblouk a jede držet obranné šiky ve středním pásmu. Třinečtí však stojící val lehce překonávají a skórují. Na Knotkově manévru je vidět asi nejlépe, jakou změnou kohouti prochází. Prohráli počtvrté v řadě, a chtějí se tak zaměřit hlavně na defenzivu, neboť střílení branek jim dělá velké potíže. Ale to je špatně. Bázlivý styl není cesta ke štěstí. Na začátku sezony Olomouc statečně napadala, a byť to někdy nepřineslo body, směr to byl jednoznačně správný, fanoušky bavil. Zbytečně se Mora lekla sama sebe a po pár nevydařených výsledcích udělala jako Knotek pět kroků zpátky. Je potřeba, aby se zase vrátila k bruslivé odvážnější hře. Problémů však mají Hanáci víc. Hlavně před svým brankovištěm, kde dopřávají soupeřům klid na teče i dorážky. Chudáci brankáři. Hrabe jenom první lajna v čele se 37letým kanonýrem Zbyňkem Irglem, autorem už jedenácti tref. Zbytek se hledá. A trenérské duo Zdeněk Moták – Jan Tomajko u toho působí místy až bezradně. Dát na křídla druhého útoku ke Knotkovi subtilního Jergla a nevýrazného Holce působí zoufale. Pokus, omyl... Je zvláštní, že šikovného Jakuba Hermana dusila Olomouc ještě loni ve čtvrté či třetí lajně tak dlouho, až odešel válet do Zlína. Ale to je zase jiný příběh, pod kterým je podepsaný bývalý kouč Zdeněk Venera. Můžeme jen spekulovat, zda by při skládání útoků také teď tak tápal. Olomouc zkouší (zbytečně) všechno, jak mančaft nakopnout. Jenže to dělá vyplašeně, hystericky, unáhleně. A dopadá stejně jako Káňa, když s nejlepšími úmysly pro tým shodil rukavice. |
