V Liberci mají hodně náročné fanoušky. Ti si však momentálně lebedí, jak atraktivní hokej předvádějí Bílí Tygři. Většina z nich nedá na Pešána dopustit, přitom ho donedávna řada z nich nemohla vystát.
Už nejste terčem pokřiků?
Vždycky jsem chtěl být trošku v pozadí. I dřív, když jsem byl asistent, jsem nechtěl působit jako mladý nafoukaný trenér. Spousta lidí to tak ale stejně vnímala. Proto nebylo jednoduché vzít roli hlavního. Hodiny jsme to řešili s majitelem klubu a manažerem, nakonec za nás rozhodl nečekaný odchod pana Čady.
A tým pod vámi začal hned vítězit. Čemu připisujete ten obrat?
Odešli hráči, kteří mi nezapadali do koncepce, místo nich máme charakterově výborné kluky. Druhý důležitý věc je, že celou přípravu vedl kondiční trenér Aleš Pařez. Společně jsme program postavili tak, aby hráče tréninky bavily a aby nešli do sezony zdeptaní a unavení.
Filip PešánJe nejmladším koučem v extraligové historii - poprvé na střídačku vlezl ve 30 letech. V Liberci působil opakovaně, pracoval i jako asistent generálního manažera. Vyzkoušel si práci u reprezentační devatenáctky, má zkušenosti ze zámoří. Letos v únoru tým převzal po nemocném Rostislavu Čadovi, hned měl výsledky, a tak dostal velkou šanci. Vedení mu kromě hlavní trenérské role svěřilo i pozici sportovního manažera. V lednu oslaví 38. narozeniny. |
Proč se v Česku trénuje postaru?
Těžko říct. Není třeba dobré, že se šest týdnů dře a pak hráči odjedou na dovolenou. Druhá věc je tréninkový objem: hráči v létě makají až sedm hodin denně s extrémní zátěží a jsou pak víc náchylní k zraněním. Tipuju, že do dvou let se všichni zaměří na intenzitu tréninku.
Přijde mi, že loni v Litvínově měli podobnou letní přípravu jako vy...
Mně taky. Jestli budeme druzí během dvou let - a kéž bychom byli, kteří dokážou obhájit tenhle program, tak do toho půjde víc týmů. Zatím jsou všichni opatrní.
Přivést pana Pařeza byl váš nápad?
Ano. Potkal jsem ho na reprezentační akci a líbilo se mi, jak pohlíží na přípravu i na celosezonní mimoledovou práci s týmem. Přesvědčil jsem ho, že mu dám tým k dispozici a bude mít moji důvěru.
Jste progresivní trenér. Kde se inspirujete?
Pomohlo působení u devatenáctky, kde jsem se dostal ke špičkovým materiálům, chodil jsem na svazové porady a setkával se s nejlepšími českými trenéry. Pak se samovzdělávám, sleduju novinky z NHL, KHL. A teď jsem po dlouhé době vycestoval ven a strávil s Jirkou Fischerem deset dní v zámoří, které mě neskutečně obohatily.
Co konkrétně jste se přiučil?
Intenzitu tréninku a oddanost hráčů hokeji, což je v Americe a hlavně v Kanadě základ. Hráči nevypustí jedinou vteřinu na ledě, protože je pro ně hokej náboženství. V tom se máme u nás doma pořád co učit.
V čem máme v Česku ještě nedostatky?
Nechci moc hodnotit český hokej, na to jsem moc mladý. Ale jednu věc řeknu: prostor u nás nemají mladí hráči, přitom jsou schopní hrát špičkově. Jako Dominik Lakatoš u nás v Liberci.
Mladý jste i vy. Je to problém?
Nemyslím, že je to překážka. Skoro celý tým mi tyká, nejsem despotický kouč. Jsem jejich partner v cestě za úspěchem. Je to o tom, jestli si hráče získáte svými rozhodnutími a řízením tréninkového programu. To není o věku. Je to o nastolení respektu a vzájemných pravidel, kam až hráči můžou zajít.
Cítíte, že je před vámi šance dosáhnout něčeho velkého?
Cítím, že mužstvo má vnitřní energii, respekt jeden k druhému, což je důležité. Je tu výborná pracovní morálka. A to jsou atributy, které by mohly přinést úspěch. Na druhou stranu víte, jak jsou tyhle věci křehké.
V Liberci jste zavedl jste dress code. Bylo těžké ho prosadit?
Povedlo se mi to díky tomu, že jsem také sportovní manažer. Za to děkuju vedení klubu. Majitel je velmi progresivní člověk, který takové věci vítá a myslím, že se to v drtivé většině líbí i hráčům a divákům. Když hráč přijde na zápas v obleku, šatna je uklizená jak klícka, dresy připravené na ramínkách, tak už se děje něco speciálního. Proto to tak dělají v zámoří.
Máte díky pozici sportovního manažera pevnější pozici?
Cítím velkou důvěru, ale zároveň velkou zodpovědnost. Zkazit si to můžu jedině sám. Dobré je, že když už mužstvo koučuju, tak si můžu vybrat hráče sám. Všechny posily jsem si objel a poznal osobně, abychom si případné sympatie či antipatie vyříkali hned na začátku. To podle mě mělo vliv na to, že se hráči rozhodli jít sem, a ne jinam.
Zatím se zdá, že jste měl při výběru asi šťastnou ruku, co?
To není o štěstí. S kolegy jsme si řekli, koho bychom chtěli. Zjistili jsme si o hráčích informace a dokonce jsem byl u Martina Ševce doma, abych poznal, jak ten hráč funguje v soukromém životě.
„Důležitá je pro mě vnitřní ambice hráče. Když vidím, že se o sebe nestará, že nemá srovnaný soukromý život, tak je to pro mě zdvižený varovný prst, že bude těžko ovladatelný na ledě.“ |
Co vás zajímá mimo hokejové záležitosti?
Důležitá je pro mě vnitřní ambice hráče. Když vidím, že se o sebe nestará, že nemá srovnaný soukromý život, tak je to pro mě zdvižený varovný prst, že bude těžko ovladatelný na ledě. Když vidím u hráče - hlavně mladého, že je ambiciozní a hladovej, tak po něm jdu.
Co říkáte na Petra Jelínka, který šokuje a z defenzivního specialisty se stal produktivním hráčem?
Ve Slavii musel hrát defenzivně, u nás může být hodně na puku, kde je silný. Věří si v soubojích, v nahrávce a ve střele. Navíc k němu výborně zapadají Krenželok a Valský. To je kombinace, kvůli které Petra hokej baví.
Jako jedni z mála v extralize hrajete v prodloužení se třemi útočníky a jedním bekem. Tolik si věříte?
To je můj pohled na hokej - chci hrát ofenzivně a bavit diváky. Na druhou stranu ti tři útočníci vědí, že bránit musí všichni.
Líbilo by se vám, kdyby se v extralize zavedlo prodloužení tři na tři?
Nevím, jestli bych to unesl jako trenér na střídačce, rozhodně by to ale zatraktivnilo soutěž. Byť to bude hodně náročné na bruslení, zvlášť na širokých evropských hřištích.
