Předchozích pět domácích zápasů třetí čtvrtiny totiž hokejisté hradeckého Mountfieldu vyhráli, aniž by ztratili jediný bod. Zápas s Pardubicemi, šestý a poslední na domácím ledě ve třetím dějství ale spěl v základní hrací době k remíze 1:1 a tím i k první bodové ztrátě.
Přesně minutu před třetí sirénou ale obránce Filip Pavlík napřáhl a skóre překlopil na stranu svého týmu. Fanoušky Hradce tím přivedl k euforii hlavně proto, že přece pro ně nemůže být víc, než výhra nad největším rivalem.
Zároveň tím Hradci poprvé od návratu extraligy do tohoto města pomohl k tomu, že během celé čtvrtiny tým na domácím ledě v zápasech sbíral tři body. Byť jde vpodstatě jen o statistický údaj, neměl by zapadnout, něco podobného se týmu zdaleka nepodaří každou sezonu. Právě domácí bilance je tím nejvýraznějším, co na účinkování hradeckého týmu v posledních týdnech zaujalo.
Můj dům, můj hrad
Mountfield toto rčení potvrzuje celou sezonu a klub s tím musí být spokojen. „Bilance to je opravdu perfektní a nás těší i to, že na domácím ledě zápasy zvládáme tak, jak je zvládáme, že si kluci věří,“ netají Aleš Kmoníček, generální manažer hradeckého klubu. Jeho názoru se není co divit, vyhrávat před vlastním publikem je tou nejlepší pozvánkou pro fanoušky přijít znovu do hlediště.
A těch pozvánek jim Hradečtí v této sezoně předvedli už dost. V jednadvaceti domácích zápasech jen třikrát prohráli, v dalších dvou ztratili bod, jinak samé tříbodové výhry. Nyní to korunovali bezchybnou čtvrtinou, po které jim chybí už jen pět bodů k tomu, aby překonali své sezonní domácí maximum od chvíle, kdy se Mountfield v roce 2013 ocitl v Hradci Králové. Letos totiž na domácím ledě získali už 52 bodů, rekordem je 56.
Jako den a noc
Manažerovy věty z předchozího bodu nebyly úplné. Jen totiž domluvil o radosti z domácích úspěchů, hned bez pauzy připomněl horší stránku nejen posledních týdnů.
„Za domácí bilanci jsme rádi, ale výkony a výsledky na hřištích soupeřů je to, co nás netěší,“ připomněl situaci, která se s týmem táhne, stejně jako domácí úspěchy, už od počátku sezony. „Trenéři se tím zaobírají, řešíme to,“ netají manažer. Byť v této čtvrtině Hradec tři zápasy venku vyhrál, spokojenost s tím, kolik bodů tým vozí, stále nepanuje. „Pravda to je, ale ten rozdíl je patrný,“ musí konstatovat generální manažer.
Patrné to třeba na počtu inkasovaných branek. Zatímco v šesti domácích zápasech uplynulé čtvrtiny tým inkasoval jen pětkrát a z toho dvakrát vůbec, na ledě soupeřů si brankáři Mountfieldu užili. Ve Zlíně šest inkasovaných branek, v Plzni a v Brně čtyři, v Mladé Boleslavi dokonce osm. Že by ztráta koncentrace, pocitu zodpovědnosti před vlastními diváky, či jen shoda okolností. „Nevíme čím to, kdybychom to věděli, změníme to,“ krčí ramena Kmoníček, „asi to už spíše ukazuje na psychiku, tým z toho je už i otrávený.“
Příležitost na nápravu
Mountfieldu se sice venku nedaří podle představ, ale celková bilance je víc než příznivá. Do poslední čtvrtiny jde jako třetí tým tabulky s velkou nadějí na to, že základní část dokončí mezi nejlepšími. Po letním obměně kádru i pro vedení klubu příznivý poznatek.
Aby se tak stalo, potřeboval by nyní tým zapracovat na největší své letošní slabině. V poslední čtvrtině totiž doma sehraje jen pět zápasů, k osmi vyjede za svými soupeři. A o tom, jak se mu tam daří, už řeč byla. „S hráči se o tom bavíme, vědí, jakou máme výchozí pozici a co je potřeba, abychom ji využili,“ netají Kmoníček.
Pokud by si k ruce vzal čísla z dosavadního průběhu sezony a dal na to, že jsou směrodatná i dál, musel by se obávat. „Asi bych měl mít strach, ale nemám ho. Týmu věříme a věříme, že najede na vítěznou vlnu i venku,“ říká rezolutně s tím, že nepříjemný los konce základní části může týmu pomoci i vzhledem k play off, „je důvod a šance dosavadní bilanci změnit.“ Podaří se to?
