Bylo chvíli po zápase a hokejisté Pardubic naplno prožívali první návaly mistrovské euforie.
Někteří si plácali s fanoušky, kteří se postavili na mantinel a natahovali se k nim přes plexisklo, Hašek zářil s kšiltem dozadu líbal zlatou medaili.
To už ale uprostřed hřiště přebíral pohár kapitán týmu Petr Koukal. Sotva ho pozvedl, už u něj byli všichni spoluhráči. Každý si chtěl sáhnout.
Nejaktivnější byl Hašek, který blyštivou trofej rychle uzmul a jel s ním k zadnímu mantinelu, k početnému kotli východočeských fanoušků. Chvíli slávy si po něm užíval každý člen týmu.
Po pár minutách už ale hráči začali mizet do kabin, pětačtyřicetiletý gólman ale nepřestával jásat. Sem a tam objížděl kolem zadního mantinelu a přes plexi si plácal s fanoušky. "Jsem soutěživý typ. I když jsem vyhrál dva Stanley Cupy, titul jsem si vychutnával," líčil poté.
Spoluhráči museli čekat
"Čekáme na Hašana!" řval v přeplněné kabině kapitán Koukal. Hašek dorazil za chvilinku, prodral se davem a hned si vzal slovo. Z chodby před otevřenými dveřmi kabiny mu nebylo moc rozumět, ale o pár vteřin později už stříkalo šampaňské.
"My jsme mistři, co jste vy?" rozléhalo se útrobami vítkovického stadionu. Hráči si zapalovali doutníky, Hašek se fotil s bratrem Martinem, trenérem fotbalové Sparty, u mistrovského poháru.
Čerstvé šampiony čekala bouřlivá cesta do Pardubic...