Čím to, že jste se rozjeli až v posledních deseti minutách?
Hráli jsme už vabank, snažili jsme se je přestřílet, hodně jsme hru otevřeli. Už nemělo smysl hrát nějakého zanďoura. Chtěli jsme zkusit skoro nemožné.
A málem vám to vyšlo.
Chybělo několik minut, abychom stav otočili.
Opět jste nezvládli první třetinu. V ní jste působili zakřiknutě. Nebyl to Třinec, který doma od začátku na každého vletí. Proč?
Sparťané dobře bruslili, lépe se pohybovali. Přijeli rozjetí, bylo znát, že hrají v pohodě. Nebylo to tím, že bychom na ně nechtěli vletět, ale oni nás přetlačovali a dostali pod tlak. Bylo to dané jejich dobrou hrou. Navíc jejich první góly nás trochu zmrazily.
A hráli i hodně důrazně, že?
Mají plno vysokých hráčů, na tom mají postavenou hru. Osobní souboje byly těžké.
To jste poznal na sobě po jednom hitu Krejčího...
Našel si mě, šel mi vyloženě do těla. Jak jsem se ohnul a on je vysoký, tak mě ramenem zasáhl do hlavy. Chvíli jsem viděl černobíle.
