Jeho syn Boris teď vymýšlí jiný zlepšovák. Jak zvednout Piráty z extraligového podpalubí. Už pár dní je slovenský rodák s německým pasem sportovním manažerem posledního Chomutova. "Chci přinést čerstvý vzduch a před baráží mužstvo povzbudit," předsevzal si funkcionář, který dovedl k německému titulu Mnichov Barons.
Proto jste přišel teď, i když už kádr ovlivnit nemůžete?
Ano. Když jsme si řekli, že je oboustranný zájem, tak jsem chtěl začít pracovat spíš hned než později. Mám šanci poznat extraligu, české hráče i naše mužstvo, vidět víc zápasů. Dostal jsem čas se do toho vpracovat. Zjistit, co a jak funguje, jak to tady chodí. Od managementu by nebylo moudré vzít někoho z venku a nedat mu prostor, aby se v novém prostředí rozkoukal.
Co vy a český hokej?
Já vyrostl v Německu. Cením si české extraligy. Podmínky jsou tu výborné pro mladé i starší hráče. Nemyslím ekonomické, ale zázemí. Mají všechno, co potřebují.
Německý hokej sází na Kanaďany. Bude to cesta i pro Piráty?
To se uvidí. Český hokej má velkou tradici, hráči i trenéři jsou uznávaní po celém světě. Extraliga se nemusí dívat jen po amerických a kanadských hráčích. Když někdo přijde, musí pasovat do týmu. I do kolektivu. Bez toho hrát nejde. Německý hokej je jiný než český už kvůli těm kanadským impulzům. Měl jsem třeba brankáře Čechmánka v Hamburku. Zkušenosti s Čechy mám. Bylo zajímavé vidět, jaký mají přístup ke sportu jako k práci. Jiný než Kanaďané, Švédi nebo Němci. Já musím tu mentalitu akceptovat a taky s ní pracovat.
Momentky z duelu hradec Králové - Chomutov
Německý trenér Peter Draisaitl zvedl Hradec Králové.
Dělá dobrou práci. On je fachman, ví, o čem mluví. Německý přístup, disciplína, to je jiné než v Česku.
Odkdy jste vůbec v Německu?
V roce 1969 šel táta hrát na tři roky do Augsburgu. A pak jsme tam už zůstali. Já v Německu začal se základní školou, i když první dvě třídy jsem dělal souběžně i v Bratislavě. Udržel jsem si slovenštinu, tady ji míchám s českými slovíčky, prokládám to němčinou a angličtinou.
Hokej jste zdědil po otci.
Poprvé jsem stál na bruslích ve třech letech. Vyrůstal jsem v kabině s pány hokejisty. Generace hráčů, kteří mě poznávají. Dzurilla, Nedomanský, Grandtner, bratři Šťastní... Hrál jsem za všechna národní mužstva Německa až do juniorů, s kterými jsem byl v roce 1982 na mistrovství světa v USA. Ale nejsem moc velký, takže za dospělou reprezentaci to bylo těžší.
Proč jste kariéru uťal v 26 letech?
Měl jsem nalomený pátý a šestý obratel a musel jsem skončit. Mám nejvyšší trenérskou licenci, v managementu jsem od roku 1994. Působil jsem hlavně jako generální manažer, vedl jsem celé kluby. Teď, když můžu být jen sportovní manažer, je to pro mě lehčí. Můžu se koncentrovat na jednu věc.
Jde za vámi rodina z Hamburku?
Ne, bude se pendlovat. To je v těchto pozicích normální. Já vždy chtěl do ciziny. Mám dvojčata, bude jim devět. Kluk hraje hokej i fotbal, v tom je ještě lepší, pinká tenis. Holka se nechce se potit, říká: No sport. Tančí a dělá balet.
