Už před začátkem semifinále se Výborný doslechl, že s ním Sparta nepočítá pro další sezonu a pojistila si nového kouče, Václava Sýkoru. Informace k Výbornému pronikla dřív, než se mu to manažeři odhodlali říci. Trenér, který pro Spartu loni vyhrál titul a letos ji dovedl do finále, zažil hořké chvíle.
Jak jste reagoval, když jste zjistil, že vás už Sparta nechce?
Moje první reakce samozřejmě byla velice vznětlivá. Sám v sobě jsem byl velice naštvaný. Sice mě nenapadlo, abych si řekl: teď jim ukážu a skončím. Ale v tom semifinále mi nebylo dobře, byl jsem z toho smutný.
Mohl váš psychický stav mít vliv na mužstvo?
Nesměl jsem svoje pocity a osobní dojmy přenášet na hráče. Vyrovnal jsem se s tím, řekl bych, statečně. I když možná je to moc silné slovo. Potom jsem chodil na stadion absolutně klidný, snažil jsem se hráče motivovat k maximálním výkonům. Oni mi to vrátili a za tohle jsem hrozně šťastný.
Měl jste v tu chvíli motivaci v tom smyslu: já jim ukážu a vyhraji titul?
První semifinálový duel jsem byl skutečně nažhaven. Jak negativně, tak i zdravě. Bylo to takové správné nakopnutí. Ne, že bych si řekl: já vám ukážu! Ale chtěl jsem to dokázat, abych odsud odcházel s tím nejlepším umístěním a aby jim třeba bylo líto, že pouští takového trenéra.
Co si myslíte o počínání klubu?
Mrzelo mě to, měl jsem se to dozvědět od nich. Ta informace se ke mně neměla donést jinak. Ale tak to chodí. Chápu, že když klub nepočítá s trenérem, musí si pojistit nového. Dnes už to beru s nadhledem, jinak jednat nemohou. Druhý den za mnou přišel sportovní ředitel Mirek Kuneš a omluvil se mi. Ale myslel jsem si, že bych si zasloužil, aby za mnou někdo přišel dřív.
Sparta byla letos slabší o čtyři opory, Benýška, Kučeru, Sýkoru a Výborného. Nechtěl byste mít příště na složení týmu větší vliv?
Určitě bych do toho chtěl promluvit větším dílem. Když už jsem zodpovědný za výsledky, snad bych do toho mohl víc mluvit.
Stalo se vám ve Spartě, že do klubu přišel hráč, o něhož jste neměl zájem, a řekl jste to manažerům?
Stalo se to dvakrát v minulé sezoně a jednou letos. Ty hráče nebudu jmenovat, ale stalo se to.
Kdyby vám Sparta nabídla další smlouvu, byl byste býval zůstal?
Nabídek jsem měl dost, ale Sparta je pro mě prioritní. A kdyby přišla a řekla: "Uděláme ještě rok, vezmeme hráče podle tvých představ," pravděpodobně bych na to kývnul.
To zase dokazuje váš vztah ke klubu. Víte o tom, že mezi lidmi máte pověst člověka, se kterým si Sparta dělá, co chce, tak jak to právě potřebuje?
Se Spartou jsem spjatý, většinu hráčů znám od patnácti let. Je to velice silné, člověk různé věci překousne. Jsou momenty, kdy si říkáte: vždyť oni tě podceňují, nakonec si sem vezmou někoho jiného s jakoby lepším jménem. Já myslím, že mám výsledky. Po sedmi letech, co Sparta usilovala o finále, jsme loni udělali titul a letos znovu finále.
Myslíte, že kdyby se trenér Říha, který vás v sezoně na několik měsíců vystřídal, dostal se Spartou do finále, že by s ním klub neprodloužil smlouvu? Kdyby se mu to povedlo, byl by to pro něj obrovský úspěch a dostal by smlouvu na dva roky.
To je další důkaz toho, že jste ve Spartě podceňován, nemyslíte?
Až se jednou vrátím, třeba už budu trenér, který má trošku jméno.
Dlouho jste byl znám jako velmi klidný člověk, ale v letošním play off na vás byl poznat stres, byl jasně znatelný v tváři...
I manželka mi říkala, že to na mně vidí. Cítím se hrozně vyčerpaný. Ne, že bych nemohl chodit, že by mě bolely nohy. Možná je to tím psychickým vyčerpáním, že ty grimasy jsou trošku křivější a stresovější. Já to tak cítím taky.
Už jste byl někdy v životě takhle unaven?
Tahle sezona mi vzala kus zdraví. Na stadion jsem vždycky chodil hrozně rád. Pokaždé ze mě všechno spadlo, jen co jsem otevřel dveře trenérského kamrlíku. Letos to na mě padlo opačně. Nechtělo se mi tam, těšil jsem se na konec sezony. Bylo to takové přežívání. Až s odstupem času vidím, jak mě to poznamenalo.
Už víte, co dál? Prý máte nabídky od polské reprezentace a extraligového Havířova...
Na devadesát devět procent mám jasno, rozhodnout se mám do středy.
