"Je to jedna z možností. Už se mi nikam moc stěhovat nechce," připustil včera sám útočník.
Pokud by skutečně přestoupil do Brna, byla by to největší posila, kterou Kometa za poslední roky získala. Zanedlouho dvaatřicetiletý Brabenec byl totiž jedním z tahounů vítěze základní části extraligy a ještě loni hrál za českou reprezentaci. Úvahám o jeho přestupu do Brna nahrává i fakt, že je švagrem šéfa klubu Libora Zábranského.
Kamile, co vlastně děláte krátce po skončení sezony?
Teď trávím čas s rodinou a odpočívám od hokeje.
Ani nesledujete finále extraligy?
Ne, nesleduju to. Koukám se na výsledky, ale na hokej se nedívám. Já si myslím, že většina hráčů z týmů, co jsou vyřazení, se na to moc nedívají, protože je jim to hodně líto. Každý to pak vztahuje na sebe, že tam mohl být on, takže je to takový smutný pocit a radši se na to nedíváme. A abych řekl pravdu, tak je mi i jedno, kdo to vyhraje.
Jaká bude nyní vaše budoucnost? V Českých Budějovicích jste prý skončil.
To je pravda. V Budějovicích mi nenabídli prodloužení kontraktu, takže se porozhlížím jinde.
A zvažujete i návrat do Brna?
Určitě, Brno je samozřejmě jednou z možností, protože jsem Brňák a máme tři děcka, z nichž jedno už chodí do školy. Takže to chceme směřovat co nejblíž k domovu.
Většinu lidí napadne, jestli by pro tahouna semifinalisty extraligy nebyl přestup do první ligy krokem zpět. Co vy na to?
Já se na to tak nedívám. Už před čtyřmi lety, když jsem se ze Švédska vrátil do Vsetína, kde byly finanční problémy, se mi ozvaly Budějovice, které v té době hrály první ligu. V lednu nás tam pár kluků přišlo, takže jsem tu soutěž už hrál a vím, že to rozhodně není nic jednoduchého. Naopak by pro mě byla motivace zkusit zase postoupit do extraligy. Což je jeden z důvodů, proč jít do Brna. Postup by pro mě byl velká výzva.
O to lákavější, že byste bojoval v rodném městě?
Samozřejmě, odmalička jsem chodil na Kometu. A myslím si, že extraliga by Brnu slušela už kvůli fanouškům, protože jsem tam letos párkrát na hokeji byl a ta atmosféra stála za to. Takže je to jedna z věcí, která mě táhne do Brna.
V jeho dresu jste hrál v sezoně 94/95, vzpomenete si na to ještě?
Určitě, bylo to něco kolem osmi deseti zápasů. Já jsem tehdy byl mladej zobák, bylo mi osmnáct, a v té době Kometa hrála o postup do extraligy, takže tam byl dobrý mančaft plný zkušených hráčů. Nakonec se ten postup podařil, jenomže v extralize nebylo moc možností, že bych hrál, tak jsem se rozhodl odejít na vojnu do Jindřichova Hradce. A odtud jsem pak šel do Budějovic.
Ale recept na postup do extraligy tedy znáte, když už jste jej zažil v Budějovicích i v Brně.
(smích). Tak recept je jednoduchý: porazit všechny soupeře a je to. Ale ono to jednoduše jenom vypadá a o receptu se moc mluvit nedá. Protože než se ta kaše uvaří, tak je třeba strašně moc ingrediencí. Počínaje hráčským kádrem, pak zdravotní stav, štěstí. To je všechno dohromady, a když jedna ingredience vypadne, tak je to pak strašně těžké.
