Pro Jonáše to byl šok, protože se o tom, že zkušený Teemu Lassila chytat nemůže, dozvěděl až ráno před zápasem. Než se stačil nadechnout, dostal jeho výstroj a bez jakéhokoliv zkoušení seděl v autobuse.
„Brankářské věci jsem měl na sobě až na rozbruslení před utkáním. Nevěděl jsem, jak se do nich leze ani co mám na ledě dělat. Řekli mi, ať pozoruju ostatní brankáře, tak jsem se podle jejich vzoru protahoval, zkoušel jsem si lapačku a tak. Byla to sranda,“ líčí mladý obránce.
Být to jindy než na začátku roku, zřejmě by místo na soupisce zaplnil trenér brankářů Petr Hrachovina. Ačkoliv mu v březnu bude 50 let, stále ještě hraje inline hokej a je na soupisce Boskovic. Jenže právě proto by musel mít vyřízený transfer do Znojma, a ještě k tomu z české soutěže do mezinárodní EBEL, což se nedalo stihnout. Do akce musel tedy obránce, kterých zrovna měli Orli sedm; Jonáš je tím sedmým, čekajícím na šanci.
Dočkal se jí v brankovišti. Na bruslích v brance přitom stál poprvé v životě. „Protože jsem byl vždycky velký, občas jsem chytal ve florbale, jinak ne,“ přiznal 190 centimetrů vysoký zadák.
Původní dohoda byla taková, že bude jen během rozbruslení kroužit po ledě, aby Fehérvár nezjistil, že Znojmo má jen jednoho skutečného gólmana a nechtěl situace využít. „Dominik (Groh) ale prohlásil, že celé rozbruslení nezvládne a že dá signál, až si bude chtít odfrknout. Pak jsem šel já,“ vypráví Jonáš.
Vyšla na něho cvičení dvou na jednoho a nájezdy. „Jako první od nás jel dva na jednoho Aaron Berisha, nevšiml si, že jsme prohození, a vypálil po mě takovou perdu, že jsem se pořádně lekl. Pak už to kluci na mě jen tak házeli, takže jsem něco i pochytal,“ pochlubil se zaskakující muž v masce. Až zase nájezdy mu potvrdily, že chytat není v hokeji jen tak. „Zkoušel jsem dělat rozkleky, ale to už nešlo. Tam už všichni museli poznat, že něco nehraje,“ uznal sebekriticky.
Příště už by si chytání rád vyzkoušel
Pro Orly právě nyní v EBEL vrcholí základní část soutěže, bojují o udržení v první pětce a hned zítra je doma čeká silný Salcburk, takže všechna legrace jde stranou. Vzpomínky na to, jak se ve Fehérváru motal po ledě Jonáš v masce a v betonech, ale pobaví i tak.
„Měl jsem na sobě Lassilovu výstroj, takže domácí gólman si nás spletl. Myslel si, že jsem Teemu, a jel si se mnou poklepat. Řekl jsem mu nazdar, čau, on zjistil, že Teemu nejsem, a zase odjel,“ dává k dobru Jonáš.
Kromě výstroje měl od Lassily i brusle a to byl další oříšek. Finský veterán má totiž velikost bruslí 12, kdežto Jonáš jen deset. „Musel jsem si vzít dvoje ponožky a dvoje vložky,“ popisuje.
Z bruslí ho navíc bolely nohy. Brankářské nože jsou na rozdíl od hráčských rovné, na což je potřeba si zvyknout. „Až během zápasu, když jsme se jezdili projet po návratu z kabin, jsem už bruslil bez problémů jako profík,“ rozesměje se Jonáš.
Přestože utkání se pro Orly nevyvíjelo dobře a nakonec prohráli 0:4, obránce do branky nemusel. Ani ho to nemrzelo. „Na to musíte mít povahu. Být hodně splachovací. Když dostanete gól, všechno hodit za hlavu. Mně vyhovuje místo v obraně,“ řekl.
Pokud by ale do branky ještě někdy musel, už by si chytání chtěl vyzkoušet. „Aspoň ráno na tréninku. Jednak abych věděl, do čeho jdu, a taky aby z toho kluci měli nějakou srandu,“ má jasno.
