Kdysi ambiciózní klub postupně ztrácí půdu pod nohama, v nové sezoně jeho situace vygradovala: už ani vyhlášený kouč nedokáže zabránit krizi, která může vyústit v nepříjemnou účast v baráži.
Piráti prohráli všech šest zápasů a v tabulce jsou beznadějně poslední. To není dobré, ještě horší však je, že nejde najít jediné pozitivum: tým na soupeře očividně nestačí. V pátek inkasoval doma dokonce ponižující debakl 2:9 od Plzně. Růžička se nemůže opřít o výkony brankářů, obrana je nejhorší v celé extralize a útok, ten je k uzoufání.
„Přemýšlím, co udělat jinak. Ale když se podíváte na náš tým, tak vidíte, že možnosti jsou omezené,“ přibližuje smutnou realitu Růžička.
S Chomutovem podepsal před třemi lety nevídanou smlouvu na 10 let. Klub měl v té době peníze a ambici patřit k nejlepším v republice. V čele s Růžičkou chtěl dosáhnout na titul. Jenže cesta nabrala opačný směr.
Vysvětlení je prozaické: došly peníze a kvalita kádru jde postupně dolů. Kardinálním problémem ovšem je, že každým rokem mizí lídři. Nejdřív odešel extraligový král Roman Červenka a letos v létě následoval Michal Vondrka. „Takového hráče nenahradíte, to říkám na rovinu. Dostat se z takové situace není jednoduché,“ ví Růžička.
Za Chomutov místo toho nastupují nezkušení mladíci, kteří jsou vyjukaní jen z toho, že hrajou extraligu. A borci jako Růžička mladší, Huml nebo Tomica roli vůdců neutáhnou.
Pro známého kouče je pochopitelně skličující, že není na obzoru naděje na změnu. A že vlastně zažívá ten samý příběh jako před lety ve Slavii. Tu alespoň dokázal i se slabším kádrem držet nahoře, často překvapil a byl schopný postoupit až do semifinále. Mělo to svůj důvod: vždy se mohl o někoho opřít. Jednou to byl začínající Červenka, podruhé veterán Bednář a jindy zase vycházející hvězda Hertl.
V Chomutově nikdo takový není. A když, tak brzy zmizí – to se týká obránce Rutty, jenž hraje v NHL za Chicago, nebo útočníků Kašeho s Kämpfem, kteří o svou šanci v zámoří bojují.
Už nepomáhá ani úzkostlivé soustředění na defenzivu, Piráti snadno inkasují a pak se jejich systém rozsype. Jsou nuceni hrát aktivně, jenže mají horší kádr než soupeři a logicky inkasují další góly.
„Potřebovali bychom top tvořivého hráče, ale nedá se nic dělat. Musím se zařídit podle toho, na co máme,“ říká Růžička smířlivě. „Nikdo nám nepomůže. Na českém trhu nejsou hráči a cizinci znamenají riziko. Nezbývá než pracovat.“
Bude to stačit? Je nasnadě, že nejspíš ne. Že je Chomutov odsouzený k baráži. Špatnou kvalitu jeho kádru ještě zhoršuje momentální rozpoložení, které se každým dalším neúspěchem jen prohlubuje. V takové atmosféře se těžko pracuje a ještě hůř se hledá motivace. „Hrát s mladými, když jste pod tlakem, je ohromně složité. Zvlášť když nemáme moc těch zkušených, kteří by jim předávali rady,“ souhlasí Růžička.
Právě na něj se nyní nejvíc spoléhá. Na severu Čech doufají, že zabere jeho touha po úspěších a nenávist k porážkám, kterou infikuje hráče. „Chci vytvořit co nejlepší partu, která se dokáže vzepřít osudu.“
Růžička to už dokázal, ale tentokrát je před ním mimořádná výzva.
