Finština je na vás moc těžká?
No, umím ty základní věci: pozdravit, poděkovat, vynadat. Ale vážně - Oulu bere petrohradský turnaj dost prestižně. Máme vypsané prémie jen za finále a za vítězství.
Taky to je milion dolarů jako v případě Jágrova Omsku?
Pro každého, peníze v ruce jen zašustí. (zasměje se)
Už jste si ve Finsku zvykl?
Teď už je to v pohodě. Daří se. Taky jsem si už zvykl na to černý, s čím hraju, hokejka se tomu, myslím, říká. Nejvíc jsem bojoval zkraje právě s hokejkami. Ty jejich dřevěné mi neseděly. A nebyl jsem schopný se s Finy dohodnout na zahnutí. Už jsem z toho byl hodně nešťastný.
To byl důvod vašeho pomalejšího rozjezdu ve finské lize?
Nevím. Měl jsem spoustu šancí, ale nebyl jsem schopný dát gól. Po pěti zápasech se to načte. Začátek ve Finsku byl na provaz. Říkali mi: Buď v klidu. To mi ovšem ze začátku moc nešlo.
Jste ve Finsku za hvězdu? První, co na člověka vyskočí z webové stránky Oulu, je vaše fotka.
Že bych byl nejkrásnější? Ale ne, to ne. Necítím se jako hvězda. Hrajeme se spoustou mladých kluků, v týmu je výborná atmosféra.
Navíc jste v Oulu s Tenkrátem dva Češi.
No jo. Když nás Finové poslouchají, zkouší napodobovat češtinu, je to samé ble ble ble.
Těšil jste se, jak si tam zajezdíte na sněžném skútru. Už jste to stihl?
Čeká mě to v březnu. Bude to super, skútr je závodní, má dvě stě padesát koní! Asi mi trochu zablokují plyn, abych si zase nic neudělal.
To po té rok a půl staré nehodě na motorce nemáte dost?
Jestli si rozbiju hubu i na sněhu, tak už nevlezu ani do auta! To bych si pak zajezdil nanejvýš v bobu.
