Jindřich Abdul | foto: Profimedia.cz

Hokejová pohádka, jejíž happy end odložil otřes mozku a virus

  • 1
Představuje důkaz, že i v nelehkých časech se může zrodit poutavý příběh nezdolnosti, který může inspirovat. „Všechno se děje z nějakého důvodu,“ říká hokejista Jindřich Abdul. Před pěti lety při zápase za znojemskou juniorku málem oslepl. Na pravé oko vidí rozmazaně, funguje mu na 20 procent.

Na jaře 2016 doma na Vsetíně (jak by řekli místní) zvažoval, že sekne s hokejem a najde si normální práci. Ze třetí nejvyšší české soutěže se ale i s nezanedbatelným handicapem vyšvihl až do druhé nejlepší ligy světa, kde střílí góly.

Do Čerepovce dorazila i žádost, zda ho klub uvolní na reprezentační sraz do Finska, kde se koncem týdne odehraje turnaj Karjala.

Jen souhra smolných okolností – o nichž ale trochu později – připravila útočníka z KHL o debut v národním týmu. „Ještě před půl rokem by mě to ani nenapadlo,“ prohodí křídlo Čerepovce.

Abdul byl odjakživa talent. Ještě v reprezentaci do 18 let nastupoval s Vránou, Zachou nebo Pastrňákem, s nímž často soupeřil i v hokejbale. „David byl vždycky výborný. A výborně se i rozhodl pro švédskou cestu,“ uvažuje Abdul. On se v osmnácti dostal do Znojma, které hrálo v mezinárodní EBEL.

„Jindro měl velkou budoucnost. Bylo mi řečeno, že mě jednou nahradí,“ líčí Peter Pucher, jemuž mladíka přiřadili do útoku. „,Nějak se to ale zvrtlo.“

Při výpomoci znojemským juniorům ho jeden ze soupeřů ve vyhroceném duelu s Vídní zasáhl holí do oka. Abdul slyšel od doktorů zlou zprávu, že na pravé oko už nikdy pořádně neuvidí. „Zvykl jsem si, že si do něj musím pravidelně kapat. A když se dívám před spaním do mobilu, oko si raději zavřu a čtu si jen jedním okem,“ přibližuje. „I auto zvládnu řídit, i když mě to zpočátku trochu táhlo do levého pruhu.“

Horší bylo, že jeho kariéra směřovala do slepé uličky. Po úrazu se vrátil do rodného Vsetína, jenže i ve druhé lize se trápil. „Přemýšlel jsem, jestli to má vůbec cenu.“

Jindřich Abdul ještě v dresu Znojma

Do jeho příběhu podruhé významně vstoupila znojemská ikona Pucher, který mu domluvil angažmá v Prešově v druhé nejvyšší slovenské soutěži. „Věděl jsem, že hráč s takovým talentem nemůže skončit,“ líčí Pucher. „Postrčil jsem ho, ale na ledě už dokázal všechno sám.“

Z Prešova zamířil Abdul o soutěž výš do Popradu. Z něj do Slovanu Bratislava a v minulé sezoně se stal nejproduktivnějším hráčem ligy. „Všechno mi sedlo. Spoluhráči, město, klub,“ vypočítává Abdul.

Také přišel na to, jak hrát se zhoršeným zrakem. Nápadité křídlo handicap skrylo lepším bruslením. A co je podstatnější – celkově změnil přístup. Dřív by vypustil trénink kvůli menšímu šrámu, to se teď nestane.

„Jako mladší jsem hledal chyby jinde, kopal jsem kolem sebe,“ srovnává Abdul. „Měl jsem pasáže, kdy jsem uměl máknout. Třeba ve Znojmě jsem byl slabý, ale trénovat se mi nechtělo, což vás jednou doběhne.“

Proměněný a produktivní Abdul zaujal v Rusku. Na jaře se stal teprve pátým hráčem, který se za posledních pět let dostal ze slovenské ligy do KHL. Jako Čech je unikát.

Za Čerepovec zvládl zatím šest startů a dva góly, než ho na konci září zákeřným hitem vyřadil útočník Azevedo z Kazaně.

Jen co se otřepal po zrádném otřesu mozku a konečně se chystal zapojit do tréninku, přišlo se minulý týden na to, že má koronavirus. „Ono už je asi jedno, jestli budu doma pět nebo sedm týdnů,“ poví nováček z KHL. „Trochu mi z toho už hrabe, ale taky vím, že existují i daleko horší věci.“

Jeho příběh si zapamatujte. Nejspíš je jen otázkou času, kdy jeho pohádka bude mít i reprezentační kapitolu.


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.