Ve Vancouveru už jen dohlíží na zaběhnuté pořádky, a když má prostor, nazuje kopačky, trénuje usměvavé caparty a je zase ve svém živlu. Kanadskou pobočku Volf Soccer Academy navštěvuje 350 dětí, které zároveň působí v místních klubech, avšak ještě chtějí rozvíjet fotbalové dovednosti.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Libor Volf, zakladatel akademie, teď upíná svou nespoutanou energii a nadšení hlavně k další výzvě: expandovat do USA. Rok trvalo, než získal povolení, po mnoha sezení s emigračními právníky se to povedlo: se společníkem Alexandrem Jakubovem, někdejším útočníkem Sparty či Porta, investovali další prostředky a otevřeli pobočku v Dallasu.
„Dostali jsme víza na pět let. Chtěli jsme to stihnout před mistrovstvím světa v roce 2026, které je v Kanadě, USA a Mexiku. V Dallasu nás to nadchlo,“ vypráví Volf v podcastu Z voleje. „Věděl jsem, že fotbal v USA půjde nahoru, je tam spousta šikovných Hispánců, Američanů s evropskými kořeny... Rodiče jsou ochotní do nich investovat. Také v Kanadě 45 procent dětí dělá fotbal, rodiče chtějí, aby byly na vzduchu a oni přitom nemuseli děcko vozit ráno na led.“
V Texasu končit nemíní, plány má velikánské: „Chceme jít například do Atlanty a na Floridu. To je můj sen. A napojit na to sportovní agenturu. Chceme nejlepším hráčům pomáhat dostat se do Evropy a na stipendia. Chceme i do Asie, ale není jednoduché najít dobré trenéry, kteří chtějí cestovat.“
Sám je s batůžkem na zádech v letadle téměř nonstop. Do rodné krajiny, konkrétně vesnice Dubicka u Zábřehu na Moravě, se vrací na více dní výjimečně. „Většinou na otočku, teď jsem tady byl na pár týdnů po dvaceti letech,“ usmívá se. A zase hlavně kvůli práci, jež mu je koníčkem. „Nejvíc mě na tom těší, že mám svobodu. Nikdy jsem nechtěl být někde uvázaný. Nemám za sebou velké kluby, ale trénujeme s intenzitou, je vidět, že to baví nás i děti.“
Fotbalový dobrodruh z Hané a jeho odvážný sen: Postavím školu v Ugandě |
Z Vancouveru s ním přiletěli dva dorostenci, kterým domluvil stáže v Sigmě, v níž sám hrával, a v Pardubicích. Třeba se prosadí podobně jako dvaadvacetiletý kanadský útočník Simon Colyn, jenž působí v nizozemském De Graafschapu. „Šikovný kluk. S fotbalem začínal doma na farmě. Od třinácti let jsem ho trénoval. Nabízel jsem ho Slavii, kde mi řekli, že pro ně není zajímavý. Za týden podepsal smlouvu v Eindhovenu a trénoval ho v béčku Ruud van Nistelrooy,“ líčí.
Srdcovou záležitostí je pro Volfa pobočka v Kampale, hlavním městě Ugandy. Fotbal v ryzí podobě. I když covid jeho plány zpomalil, pořád sní o tom, že kromě akademie vybuduje ve městě i školu, koupí pole a dá místním šanci podílet se na lepším životě. „Děti jdou hodinu a tři čtvrtě pěšky do školy, pak ze školy a těší se na trénink. Pár kopaček je tak rozveselí, že je to k nezaplacení,“ vypráví Volf a oči se mu zase rozzáří, jako když před dvanácti lety začínal v parku ve Vancouveru se čtyřmi dětmi, když dal výpověď na stavbě.
