„Zatím bomba!“ pochvaluje si šestnáctiletý rodák z Telnice, který má po otci slovenské kořeny. Díky spolupráci Ústí a Dynama je v Německu už druhým rokem a přehodnotil své sny: už žádná česká liga, chce rovnou do bundesligy.
Česká liga není meta?
Přiznávám, moc mě už neláká. Než jsem poznal Německo, tak jsem do ní chtěl. Ale teď toužím po bundeslize v nějakém lepším klubu, jako je Wolfsburg, Bayern Mnichov. Nebo hrát ve Španělsku, v Anglii.
Jak jste se vůbec dostal do Dynama Drážďany?
Když jsem hrával v Teplicích, přijeli se na turnaj do Ústí podívat pan a paní Liehmannovi, což jsou skauti Drážďan, kteří se starají o zahraniční hráče. Já byl nejlepší střelec turnaje, a tím pádem se o mě začali zajímat. Pak jezdili rok a půl do Teplic na každý zápas, já se pak vrátil do Ústí a to se s Dynamem dohodlo i díky spolupráci, kterou kluby mezi sebou mají.
A vy jste musel už v patnácti udělat důležitý životní krok.
Bylo to těžké, ale mám to 40 minut na Telnici, takže jsem prakticky pořád doma. Spím tam jen v pátek před zápasem. V Německu trénuju v úterý, ve čtvrtek a v pátek, jinak se připravuji s ústeckým áčkem.
Co vám dal první rok venku?
Zkušenosti. Hrál jsem s kluky o rok staršími. Učil jsem se řeč, poznával novou mentalitu, bylo to krušné, moc se mi nedařilo a musel jsem si zvykat. Fotbal v Německu je rychlejší a tvrdší. I chování hráčů v soubojích je jiné. Řešení situací, rychlost, práce s míčem. Hraje se tvrdě, ale ne na zlomení nohy.
Co pověstná německá disciplína?
Je to něčem jiném než tady. Na tréninky chodí pravidelně plný počet hráčů, maká se do poslední minuty. Disciplína je jinde.
Stalo se vám někdy, že jste přišel pozdě?
Stalo. Když jsem jel na zápas, porouchalo se nám auto. Měli jsme sraz v půl desáté, přijel jsem o hodinu později, a to pro mě ještě museli přijet z klubu. Řekli, že se to může stát, ale místo v základní sestavě jsem pak hrál jako náhradník. Nastoupil jsem do druhého poločasu a dal jsem pak svůj první gól v bundeslize, bylo to proti Hannoveru.
Vasil Kušej při tréninku. Vzorem pro talentovaného českého mladíka je Lionel Messi.
Jakou roli máte v týmu nyní?
Jsem teď tahoun mužstva, takže to zkouším brát víc na sebe. Jsem hrotový útočník, každý zápas mám čtyři pět šancí, proměním jednu dvě. Ale hraju i týmově. Nelétám v oblacích, stojím pevně na nohou. Pomáhá mi v tom i rodina.
Nesnaží se vás přetáhnout jiné kluby, když se vám tak daří?
Spíš než týmy se ozývají agenti, kteří by mě chtěli vzít pod svůj patronát. Ale já mám dlouhodobou smlouvu se Sport Investem, takže nic neřeším. Jsem spokojený, domlouvají za mě různé smlouvy, zařizují mi doktory, dodávají kopačky. Starají se o mě moc dobře.
Jak sledovaná je dorostenecká bundesliga?
Hodně, chodí tak 700 fanoušků, což je příjemné. Třeba na finále poháru přišla i tisícovka. Někdy nás podpoří i fanoušci áčka Drážďan, třeba 20-30 vlajkonošů.
Kolik Čechů je s vámi v klubu?
Je nás pět, všichni jsme z Ústí. Já jsem nejstarší. Ale není to jako v Česku, kde se tým k cizincům chová jinak, tam nám kluci pomáhají a snaží se, abychom se vcítili do týmu.
Do kdy máte platnou smlouvu v Drážďanech?
Do roku 2019. Rád bych se prosadil do áčka, chtěl bych se dostat už letos třeba aspoň na pět minut na hřiště a zahrát si 2. bundesligu. A za dva roky by bylo dobré, kdybych se prosadil do áčka už natrvalo.
Chodíte se na něj dívat?
Jasně. Bývá 30 tisíc diváků, to je šílené, až z toho příjemně mrazí. Zatím jsem si ještě nedovolil jít na tribunu na stání, tedy na K-Block, kde je pověstný kotel, trochu se bojím. Někdy ti ultras řádí. Je to jiný svět.
Jak jste na tom v Česku se školou a v Německu s němčinou?
Doma se učím v oboru kuchař – číšník. Mám to zařízené tak, že všechno stíhám. Na němčinu máme od klubu doučování. Učí nás Filip Trojan, Čech, který tam trénuje a šel tam hrát v šestnácti letech.
Kdo vás přivedl k fotbalu?
Táta. Od čtyř let jsem s ním trénoval doma na hřišti. Pak mě vzal na trénink do Ústí. Pocházím z Telnice, táta hrál za Povrly, za Ústí a Duklu. Býval rychlé křídlo, právě rychlost mám po něm. Rodiče kariéru prožívají se mnou. Když táta může, je na každém zápase.
Býval jste už odmala střelcem?
Dával jsem i třicet čtyřicet gólů za sezonu. Měl jsem vlastního trenéra, který mě učil, jak zakončovat a mít cit pro góly. Byl to Jakub Pintrava, který se snaží trénovat stylem jako Guardiola. První dotek s balonem, stabilita těla, zakončení.
A kdo je vaším hráčským vzorem?
Messi. Je nejlepší na světě, má všechno. Vynikající první dotyk s míčem, zrychlení, zakončení. Hraje pro tým, je skvělý ve hře jeden na jednoho i jeden na více hráčů. Líbí se mi jeho chování na hřišti i mimo něj, celkově styl jeho hry. Jsem rád, že jsem ho viděl naživo, když hrála Barcelona v Plzni. Messi mě inspiroval snad ve všech věcech.
Sparta? Zakázala jsem ji, říká maminkaFotbalová Sparta, nebo Drážďany? Spor o to, kde bude jejich syn kopat, u Kušejových vyvolal téměř manželskou krizi. Nakonec si maminka Šárka dramaticky prosadila německou cestu. A teď nelituje, šestnáctiletý český talent totiž vede tabulku střelců dorostenecké bundesligy. „Chtěla ho i Sparta, ale já ji nemusím, protože si myslím, že by se tam zkazil,“ usoudila Šárka Kušejová. „Navíc Dráždany ho tři roky sledovaly, s paní Liehmannovou jsme byli pořád v kontaktu. Na každém zápase seděla a říkala, že by ho v patnácti letech chtěli. Najednou přišla Sparta a manžel na to, že snem každého fotbalisty je být sparťanem. Můj muž Spartě fandí. Ale já řekla ne, zakázala jsem to.“ Místo života na internátu v Praze je mladý útočník dál doma, za hranice dojíždí. „Syn mě poslechl. Vysvětlila jsem mu, že takovou šanci musí využít, komu se to podaří?“ Jenže těžší bylo přesvědčit manžela, rodilého Slováka, s nímž v lyžařském centru na Zadní Telnici provozuje Penzion Tereza. Bývalý fotbalista, hokejista a lyžař se jen tak nedal. „Ujeli jsme s klukem do Chorvatska na dovolenou a tam mi volali z mládeže Sparty. Já řekla, ať se nezlobí, že ho dám do Drážďan. Byli nepříjemní, že Sparta se prý nikdy neodmítá. Já na to, že my jo. A jsem na to hrdá. I když manžel říkal, že se z toho zblázní,“ směje se. |
