V sobotu v 1. kole Francouzského poháru pomohl vyřadit Bastii. V zápase, ve kterém Bordeaux zvítězilo 2:0, odehrál dvaašedesát minut. Ze hřiště šel za stavu jedna nula.
"Dokonce jsem mohl dát gól, ale střelu z vápna mi zblokoval poslední obránce. Gólman by to neměl, nic neviděl," líčil Šmicer. "Nevadí, na první zápas by toho bylo moc, góly snad přijdou příště. Jsem spokojený, vyhráli jsme a mně se nic nestalo."
Byl jste nervózní?
Já se tak těšil, že to na mě ani nepřišlo. Jasně, byla to dlouhá doba, ale věděl jsem, že fotbal jsem hrát nezapomněl. Nebál jsem se, že bych něco zkazil. Spíš jsem byl zvědavý, jak to zvládnu.
Co fanoušci? Jak na váš návrat reagovali?
Přišlo jich jen devět tisíc, protože to pro nás bylo první kolo. Ale i tak to bylo příjemné. Jsou na mé straně a už na začátku mě hezky přivítali, tleskali a skandovali jméno. Když jsem střídal, tak taky.
|
Šmicrův rok 2006 Jako kapitán Bordeaux nastoupil Vladimír Šmicer v únoru do ligového zápasu s Métami. Ve 36. minutě musel střídat, píchlo ho pod kolenem. Natržená šlacha pod kolenem se při návratu se utrhla. "Uspěchal jsem to. Mám strach, abych byl v pořádku do mistrovství světa," svěřil se. Do šampionátu zbývalo 86 dní. Začátkem května předčasně zmizel z Francie a denně chodil do střešovické nemocnice na rehabilitace. "Ještě je čas na uzdravení," tvrdili lékaři. V polovině května se objevuje v nominaci na mistrovství světa, odjíždí na soustředění do Seefeldu, ale trénuje sám. V teniskách a se švihadlem. Jenže pak při tréninku kulhá, v noze znovu píchlo. Je vyloučeno, že si před šampionátem zahraje. Začátkem června v slzách oznamuje spoluhráčům: "Je mi líto, nestihnu to." Na mistrovství světa přijel jen jako fanoušek. V létě na radu doktorů nedělal přes měsíc vůbec nic, jen rehabilitoval. "Musím zaťukat, noha drží. Do zápasů snad za dva týdny naskočím, těším se na Ligu mistrů." Jenže k návratu bylo daleko. Když se během podzimu konečně spravila šlacha pod kolenem, poranil si sval na druhé noze. Před Vánoci se chystal k návratu, ale bolela ho achilovka, proto počkal až do 6. ledna. |
Jak jste se po zápase cítil?
Když jsem si sednul na lavičku, tak jsem se zkontroloval, jestli mám všechno, jestli tělo drží pohromadě. Ale nohy bolely, co vám mám povídat. Jinak docela dobrý, i když jednoduchý to nebylo. Potřebuju mít lepší fyzičku, sílu, chytit herní rytmus. Ale snad to nakonec šlo.
Musíte tedy přidat v tréninku?
V mým věku už nemůžu trénovat jako blázen. To bych ty svaly zatavil. Kondiční trénink zvládnu, ale pak jeden den zůstanu na masáži a odpočívám.
Kdy se rozhodlo, že do zápasu půjdete?
Už před Vánocemi to bylo celkem dobrý, ale ještě jsem cítil, že to není úplně ono. Bolela mě achilovka a my zrovna měli takové zápasy, že by to nebylo vhodné, abych do nich naskočil.
Proč?
Kdybychom v nich vedli dva tři nula, asi bych naskočil. Prostě jít do zápasu, který by nevyžadoval stoprocentní přístup ve všech situacích. Jenže my jednou hráli nula nula a pak jedna nula. Tak jsme se rozhodli, že to necháme až po Novém roce.
Co s vámi bude teď?
Teď budeme hrát dost často. Liga, dva francouzské poháry, Pohár UEFA. Na jaře chci klubu odvést to, co jsem loni nemohl.
A co bude v létě?
Končí mi smlouva, takže ještě nevím. Ale chtěl bych zůstat. Líbí se tady mně i rodině. Vlastně se dá říct, že hraju o novou smlouvu, takže mám obrovskou motivaci. Jde o to, jestli na ni moje výkony budou stačit. Ale zase pod žádným tlakem nejsem.
Když jste se ze zranění nemohl dostat, neříkal jste si, že už to dál nemá cenu, že raději skončíte?
Byl to hrozný rok, ale čekal jsem, jak se to vyvine. Kdyby to nešlo ani na jaře, tak bych skončit musel. Musíte mít odpovědnost vůči klubu, vůči lidem, fanouškům. Ale v listopadu mě nenapadlo, že bych skončil.
Takže na ten minulý rok moc rád vzpomínat nebudete.
Snažím se na něj zapomenout. Dal jsem si na to předsevzetí, že rok 2007 bude rokem naděje. Druhý den po zápase jsme při lahvince na starý rok zavzpomínali s fyzioterapeuty. Slíbil jsem jim totiž, že když ho přežiju, přinesu víno a chvíli posedíme.
Už dřív jste říkal, že na vašem zranění mají podíl i kluboví lékaři, kteří dobře neodhadli diagnózu.
Teď už jsme se tomu zasmáli, ale je pravda, že jsme to podcenili. Já i doktoři.
Na začátku února se sejde reprezentace před přípravou v Belgii. Myslíte na návrat i do národního mužstva?
S trenérem Brücknerem jsme si volali, naposled jsem s ním mluvil před koncem roku. Když budu pravidelně hrát, půjde mi to a bude o mě stát, tak nevidím důvod, proč bych měl národní mužstvo odmítnout.
