Vypjatou situaci se podařilo uklidnit. V dubnu podepsal Sousa s Panathinaikosem novou smlouvu. Klub se poučil, nabídl klíčovému hráči sice lukrativní kontrakt (2 miliony liber na sezonu), ovšem s důležitým dodatkem: jen pokud odehraje alespoň dvě třetiny všech zápasů.
V patnácti letech přivedli hledači talentů Sousu do Benfiky Lisabon, v osmnácti nastoupil k prvnímu utkání za A-tým v portugalské nejvyšší soutěži. O další čtyři roky později se mladíkovi splnil velký sen, přestoupil do týmu, kterému od malička fandil, nesmiřitelnému městskému rivalovi Benfiky Sportingu.
To už jako mistr světa. V roce 1989 byl členem reprezentačního týmu Portugalska, který vyhrál světový šampionát hráčů do 21 let. Ve Sportingu odehrál Sousa pouhou jednu sezonu, třiadvacetiletého mladíka zlákala k odchodu nabídka Juventusu Turín. Tak začala jeho cesta po špičkových evropských velkoklubech.
Z Juventusu odešel do německého Dortmundu, odkud se znova vrátil do Itálie. Podepsal kontrakt s Interem Milán. Klub si od něho sliboval, že ve dvojici s Ronaldem vytvoří skvělou ofenzivní dvojici: Sousa bude nahrávat a Ronaldo střílet góly. Záměr se příliš nevyvedl, i díky zdravotním problémům obou fotbalistů.
V sezoně 1999/2000 už Sousa oblékal dres jiného účastníka italské Serie A - AC Parmy. Ani v tomto klubu dlouho nepobyl. Po referencích svého bývalého spoluhráče v Interu Brazilce Ze Eliase (tehdy již hráče Olympiakosu Pireus) se rozhodl odejít do Řecka taky. "Každý zápas mezi těmito kluby bude pro nás osobní derby," prohlásil po podpisu smlouvy mezi Panathinaikosem a Sousou Elias.
Portugalec Sousa je jedním z mála hráčů, kteří dokázali vyhrát Ligu mistrů dva roky po sobě ve dvou rozličných týmech. Povedlo se mu to s Juventusem a hned rok poté s Borussií Dortmund.
