I nyní jsou hráči v kanárkově žlutých dresech největším favoritem. V jemném písku, který má být hluboký aspoň 40 centimetrů, se pohybují jako tanečníci. Naboso přeskakují výmoly v písku, lebedí si v kličkách a po senzačně načasovaných přihrávkách střílejí góly.
Proti Thajsku ve skupině se trefili devětkrát, proti Španělsku čtyřikrát, dnes se utkají s Argentinou ve čtvrtfinále. Nikdo nepochybuje, že budou i v nedělním finále.
Legendární útočník Romário už to vidí: „Všichni očekávají, že splníme povinnost. Nesmíme zklamat.“
Devětatřicetiletý střelec, mistr světa z roku 1994, hrál ještě v neděli brazilskou ligu na trávě za Vasco da Gama, proto nestihl první plážové utkání. Ve druhém už přihrál na gól. „Na pláži je život nejkrásnější,“ tvrdí prošedivělý chlapík s blyštivými pecičkami v uších.
Plážový fotbal se hraje s barevným míčem na tři dvanáctiminutové třetiny, počítá se čistý čas. Před brankářem jsou čtyři hráči v poli, obvykle dva obránci a dva útočníci, ale třeba Brazílie sází na ofenzivnější a riskantnější pojetí s jediným bekem.
„Kdo si chce v životě zkusit něco jedinečného, ať sundá boty a jde si zahrát fotbal na pláž,“ doporučuje Romário.
Ještě jedna fotbalová legenda se potí v brazilském písku. Zarostlý bohém Eric Cantona, bývalý kapitán Manchesteru United, bojuje za Francii. Když jeho tým rozprášil 8:2 Argentinu ve skupině, Cantona bojovně vyhlásil: „Nejsme tu od toho, aby nás zastavilo čtvrtfinále.“
Pokud by nedělní finále vystupňoval i souboj slavných hráčů Romário versus Cantona, dostal by fotbalový šampionát na písku ještě větší náboj.