Dvakrát získal titul německého mistra, dvakrát vyhrál Německý pohár a jednou dokonce Pohár UEFA. Blyštivý talíř za vítězství v bundeslize zvedl nad hlavu ještě jednou. V roce 1997 s Kaiserslauternem u toho byli i čeští hráči Miroslav Kadlec a Pavel Kuka.
O fotbalových dovednostech Řeků nikdo nepochyboval, ale ta disciplína! Až Rehhagel přišel a zavedl v mužstvu pověstných flinků herní dril. Také je přesvědčil o týmovém smýšlení. A odměna se dostavila.
Po dvou porážkách v úvodu kvalifikace přišlo šest vítězství. „Vytvořila se nám kostra. Je pevná a drží celý tým,“ liboval si Rehhagel. A myslí ještě dál. „Nejedeme si do Portugalska pro debakl,“ burcuje sebevědomí. „Jsme hladoví po úspěchu.“
Řekové, národ s otevřeným srdcem, si jeho služeb cení natolik, že mu ještě před Eurem prodloužili smlouvu až do mistrovství světa 2006.
Rehhagel odmítl vábení Leverkusenu. „Tahle práce tady mě hodně baví,“ říká a v televizi plamenně pěje řeckou hymnu. Také jeho ženě se ve slunné zemi líbí.
„Mohl by řecké mužstvo udržet na uzdě,“ myslí si Jaroslav Drobný, český brankář, který v Řecku odchytal sezonu za Panionios Atény. „Jsou to už profíci a vědí, co je pro úspěch nutné.“
Na závěrečnou přípravu vzal Rehhagel svůj tým do Švýcarska. Je přesvědčen, že alpský vzduch dodá hráčům takovou sílu, aby přepsali řeckou fotbalovou historii.
