Nejsem spokojený, musím čekat na svou šanci, říká gólman Čech

Po dvaadvaceti letech jde na fotbal jako nezúčastněný. Aniž by byl součástí jednoho z týmů. „Jdu jen jako fanoušek a sám nevím, jaké to bude,“ říkal legendární brankář Petr Čech z Arsenalu, než zhlédl večerní duel Ligy národů mezi Českem a Slovenskem.

Do Prahy však přiletěl především proto, aby pokřtil svou autobiografii Můj život.

„Doufám, že kniha bude inspirativní pro mladší čtenáře, ale i třeba pro rodiče. Zaměřuje se na období mého života, než jsem se stal profesionálním fotbalistou,“ přibližuje šestatřicetiletý brankář.

Vrcholovým sportovcem, profesionálem je pořád, v národním mužstvu však už dva a půl roku nefunguje. Reprezentační kariéru ukončil v létě 2016 po mistrovství Evropy.

Od té doby zápasy Česka sledoval jen v televizi, až teď svou návštěvu spojil i s dalšími „mimofotbalovými“ povinnostmi.

Nelákalo vás někdy zase obléknout reprezentační dres?
Někdy jo, patnáct let nemůžete jen tak zahodit. Ale já rád během reprezentační přestávky využiju toho, že mám volný víkend. Můžu si odpočinout s rodinou, zajít na zápasy dětí. Každopádně to rozhodnutí bylo správné. Nikdy mě nenapadlo, že by bylo špatné, což mě těší nejvíc.

Můj život, Petr Čech

Deset let nabídku na sepsání autobiografie odmítal. "Vždycky jsem byl přesvědčený, že pokud jednou napíšu knihu o své fotbalové kariéře, bude to jistojistě až ve chvíli, kdy si nadobro sundám rukavice a už nikdy nebudu chytat. Jenže kariéra se prodlužuje, zápasů přibývá, děti rostou a mně to nedá," píše Čech na přebalu knihy.

Petr Čech a obal knihy Můj život, která je jeho autobiografií.

Můj život je první potvrzenou autobiografií Petra Čecha, sepsal ji s redaktorem MF DNES Janem Paličkou.

"Jsou tam příběhy z dětství, rozhovory s lidmi, kteří mě provázeli. Je vidět, že těch cest k úspěchu je spoustu. Dítě musí mít svůj prostor a užít si dětství. Pro budoucnost je to důležité. Chtěl jsem, aby kniha ukázala motivaci pro mladší čtenáře i jejich rodiče. Dozví se tam spoustu věcí, které o mně neví."

Reprezentační brankáři, vaši nástupci, vám musí dělat radost. Je to tak?
Trenér má výhodu, že máme tři vyrovnané gólmany. Chytat mohou všichni. Pavlenka v Brémách i Koubek v Rennes měli vynikající první sezony. Vaclík přestupem do Sevilly udělal velký krok dopředu. Když trenér ukáže na kohokoli z nich, nesplete se.

Na koho byste ukázal vy? Kdo je ve vašich očích jednička?
Není důležité, na koho bych ukázal já, ale jakou představu má trenér. Je to o důvěře, jak dobře je zná. I když na ně ukáže poslepu, výsledek bude stejný.

Vy jste v Arsenalu přišel o pozici jedničky, váš konkurent Leno využil vašeho svalového zranění. Jak se s tím srovnáváte?
Samozřejmě, že mě to zranění mrzí. Měl jsem vynikající začátek, dařilo se mi, vyhrávali jsme a pak jsem se zranil. No, a teď musím čekat, týmu se momentálně daří a není důvod ke změnám. Musím se soustředit na ty zápasy, v kterých dostanu šanci, a chytat co nejlíp. Abych trenérovi ukázal, že jsem pořád ve formě, že jsem připravený.

Je těžší o pozici jedničky bojovat s Courtoisem v Chelsea, nebo s Lenem v Arsenalu?
Je to stejné. Když kolega chytá dobře, musíte čekat. Když jsem byl zraněný, mužstvo vyhrálo třikrát za sebou a trenér se rozhodl do sestavy nesahat.

Po zranění jste dostal šanci v Ligovém poháru a v Evropské lize, Leno nastupuje v Premier League. Máte to tak rozdělené?
Ne, trenér vybírá sestavu podle zápasů. Je to stejné pro všechny hráče.

Leno nesl nelibě, když jste se na začátku sezony stal jedničkou vy. Jak je to teď?
Na jeho přístupu se nic nezměnilo, ale asi bude spokojený, že hraje. Každý chce být na hřišti, teď zase nejsem spokojený já. Ale situace je jasná, člověk musí pokračovat a čekat na svou šanci.

Jak spolu vycházíte?
Úplně normálně, brankářská skupina je speciální. V tréninku je důležité mít takovou atmosféru, aby všichni ze sebe dostali maximum a byli připravení. Myslím si, že se nám to daří. Vytvořili jsme velmi dobrý kolektiv a je to vidět.

Arsenal začal éru bez trenéra Wengera, který byl v klubu od října 1996. Je Arsenal pod Emerym jiný?
Myslím si, že na trenéra Wengera můžeme způsobem fotbalu navázat. Momentálně se daří, byť první sezona po takové změně vždycky bývá složitá. Jsme na začátku a v budoucnu to může být lepší.

Šestnáct utkání jste bez porážky...
Ale poslední tři jsme remizovali, to je škoda. Od začátku sezony jsme ztráceli, pak jsme se k prvnímu místu dotáhli na dva body, ale teď zase musíme dohánět.

Nejbližší tři utkání hrajete se soupeři, kteří jsou v tabulce kolem vás. Bournemouth, Tottenham, Manchester United. Je v Arsenalu tlak, že ty zápasy zvládnout musíte?
Můžeme v nich hodně získat, ale i hodně ztratit. Já doufám, že hodně získáme. První místo se nám vzdálilo, cílem je skončit minimálně na pozicích, které zaručují účast v Lize mistrů.

V Praze jste pokřtil svou autobiografii, které se většinou píší na konci kariéry. Máte představu, jak dlouho ještě chcete chytat?
Nechávám to otevřené. Pokud vydrží zdraví, forma a motivace do každodenní práce, chci hrál dál. Ale v mém přece jen pokročilém věku si už žádné dlouhodobé cíle nedávám. Chci se udržet ve formě a pak se uvidí.

Je reálný návrat do české ligy?
Myslím si, že už to reálné není. Snad budu mít možnost ještě rok dva chytat v Premier League a pak už na návrat bude pozdě.