Fotbalista z Hradce Králové, který v tomto městě fotbalově vyrostl, zahrál si v místním klubu také v první české lize a posledních šest sezon odehrál v Jablonci nad Nisou, se před několika dny stal prvním Čechem, který si do galerie úspěchů může označení mistr Kazachstánu zapsat. Společně s Vítem Turtenwaldem, s nímž se v klubu Tobol Kostanaj sešel.
"Také nám stále připomínali, že musíme dobře hrát, abychom byli první Češi s jejich titulem," říká devětadvacetiletý fotbalista, který sice mohl na jaře slavit s Jabloncem druhé místo v české lize, ale pro něj měl tento úspěch týmu hořkou pachuť, protože si v poslední sezoně v Jablonci prakticky vůbec nezahrál.
Asi o to víc jste si užil mistrovské oslavy.
Určitě to bylo lepší.
Jsou v Kazachstánu hodně velkolepé?
Pro nás vcelku byly, i když nás zdrželo počasí. Vždycky se letí domů hned po zápase, ale tentokrát byl tak silný vítr, dokonce tam mluvili o uragánu, takže jsme domů letěli až druhý den. I díky tomu se ale všichni v Kostanaji stačili na náš přílet připravit, na letišti byla plná hala, kapela vyhrávala, bylo to hezký.
O titulu se rozhodovalo až do posledního kola, druhé Aktobe ztratilo jediný bod. Museli jste vyhrát.
Věděli jsme o tom, nic jiného nezbývalo, protože Aktobe sice hrálo také venku, ale nedalo se vůbec počítat s tím, že by klopýtlo a ztratilo body. Museli jsme si to uhrát sami. Bylo to dost dramatické, hrálo se ve stejný čas, což není v Kazachstánu tak obvyklé, přece jen kvůli své rozlehlosti tam je víc časových pásem. Ale dopadlo to.
Filip Klapka
V minulé sezoně, ve které byl Jablonec v lize druhý, však nehrál a klub mu dal souhlas odejít. V létě začal trénovat v Hradci Králové, ale kluby se nemohly dohodnout a Klapka nakonec přestoupil do kazašského klubu Tobol Kostanaj. V Kazachstánu se podílel na mistrovském titulu svého týmu a stali se společně s Vítem Turtenwaldem prvními Čechy, kteří v Kazachstánu ligu vyhráli. |
Vyhráli jste 2:0 a vy jste měl podle některých internetových stránek vstřelit první gól, podle některých váš český spoluhráč Vít Turtenwald. Tak jak to bylo?
Gól dal Vít, ale je pravda, že se hned objevilo, že jsem to byl já. Pak se to na našich stránkách opravilo, na některých to zůstalo. Ale tohle nebylo zase tak ojedinělé. S tímhle si tam hlavu moc nelámou.
Ve statistikách máte góly tři. To platí?
Tak to platí, jen neplatí, že jsem jeden dal v tom posledním.
O titul jste málem přišli, od poloviny září do poloviny října jste ani jednou nevyhráli. Proč?
Přišla nervozita a už to bylo. Aktobe mocně dotahovalo, nebyla to jednoduchá sitauce.
Nakonec jste ho udolali o jediný bod a Aktobe titul neobhájilo. Bylo to velké překvapení?
Asi docela ano. V kazachstánské lize je totiž dvanáct týmů, jedenáct z nich hraje vyrovnaně amohou se vzájemně porazit každý s každým. Ale Aktobe je úplně někde jinde. Hraje úplně jiný fotbal a hlavně všechno v Kazachstánu vyhrávají.
Tak proč nezískali titul?
Protože doplatili na to, že prospali základní část. Když jsme totiž šli do nadstavby, kde hrálo šest nejlepších o titul, tak jsme měli náskok třinácti bodů. A skončili jsme s jedním.
V čem je Aktobe tak výjimečné? Je to o financích?
Jen v tom bych to neviděl, takový rozdíl mezi ním a ostatními není. Ale dali dohromady fotbalově výborné mužstvo s řadou kvalitních cizinců.
Když jste tam šel, tak Tobol ligu jasně vedl, bylo pro vás od vedení předem dané, že jde konečně za titulem, který mu v minulých letech často jen těsně unikal?
Zvlášť to nikdo nezdůrazňoval, spíš to vyplývalo z jejich postavení v tabulce. Ale bylo patrné, jak moc chtějí vyhrávat. V Česku se jede hrát ven a bere se i remíza, v Kostanaji to neplatilo, oni chtěli vyhrát každý zápas.
Takže velký tlak?
My jsme to nějak neřešili, ale na klubu bylo hodně vidět, že jsou blízko a že by to strašně chtěli.
A tlak zvenčí? Novináři, fanoušci.
Úplný klid hlavně od novinářů. V Česku když jsme hráli o titul, tak novináři chodili i na tréninky, stále někdo volal. Tam nic takového. A před posledním zápasem, ve kterém nám výhra mohla titul zajistit, byl ještě dvě hodiny před utkáním absolutní klid, jako kdyby se snad ani nehrálo.
Na jaře jste se vůbec nedostal do sestavy Jablonce, ale za Kostanaj jste nastoupil ve všech zápasech od chvíle, kdy jste tam přišel. bylo těžké si místo v základní sestavě vybojovat?
Ani bych neřekl. Přišel jsem tam krátce poté, co tým vypadl v Bosně v předkole Evropské ligy. To jsem ještě nestihl, protože jsem neměl pracovní vízum, ale pak jsem v lize hned nastoupil a odehrál jsem všechno. S tím si hráče i berou, když někdo přijde, dají mu šanci. Chyběl jsem jen v zápase domácího poháru, ale hráli ti, co nehráli vůbec a ani snad moc nebyl zájem postoupit.
Jak jste k angažmá v Kostanaji vůbec přišel? Jít hrát do Kazachstánu není pro českého fotbalistu zase tak obvyklé.
Přes Davida Zoubka (dlouholetý ligový fotbalista a bývalý Klapkův spoluhráč v Hradci Králové - pozn. autor), který před několika lety hrál v Bělorusku a má kontakty na ruské manažery.
Konec sezony byl pro vás slavný, ale s jakým pocitem člověk čtyři měsíce před tím odlétal na angažmá právě do Kazachstánu?
Se smíšeným, protože to byla opravdu hodně velká neznámá. Věděl jsem, že budu mít výhodu, protože tam už byl Vít Turtenwald, ale člověk stejně neví, jak tam bude všechno fungovat.
A jak fungovalo?
Úplně bez problémů, nakonec se ukázalo, že není nic, co by negativně překvapilo.
Jak si fotbalista v Kazachstánu žije?
Vůbec ne špatně a žití tam není těžké. Já jsem tam byl bez rodiny, protože čekáme narození dcery, takže jsem bydlel na báze, což je něco jako hotel, kde máte všechno k dispozici včetně jídla a pití. Člověk nic nemusel shánět a ani v podstatě nic platit. A když se nějaký problém objevil, tak se zavolalo člověku, který všechno zařídí.
Překvapilo vás tam vůbec něco?
Snad jen to, že tam nevědí, co je kustod a v tomto směru se o sebe každý stará sám, na což jsem nebyl zvyklý, v klubu to za vás vždycky udělali. Ale to byla maličkost, kterou měli jednoduše vyřešenou. Na patře bylo pět, šest praček, řekli mi, jaký tam mám dát prášek a jaký program zapnout, a bylo to.
Jak si člověk zahraje v Kazachstánu fotbal?
Úplně normálně. Nerad bych srovnával, ale žádný velký rozdíl třeba proti české lize bych neviděl. Není ani důvod, aby se tam hrál špatný fotbal a je to vidět i v evropských pohárech. Podívejte se na běloruský Mogilev, který přijel do Ostravy a všichni mysleli, jak to bude jednoduchý, a bylo to jinak. Ostatně vždyť právě Kostanaj před dvěma lety vyřadila Liberec. Takže myslet si, že tady hrajeme nějak o moc lepší fotbal naž v těchto zemích, by asi nebylo správné.
V jakých podmínkách se v Kazachstánu hraje fotbal?
Ve velmi slušných. Kostanaj sice nemá nic moc stadion, ale řada klubů má velmi hezké. A když jsem viděl ten v hlavním městě Astaně, tak mi překvapením spadla čelist. Nádhera se zatahovací střechou, přes třicet tisíc diváků, luxus. Ale podobně na tom je celá Astana. Žádné takhle moderní město v Čechách asi nemáme.
Jak na tom je z tohoto pohledu Kostanaj?
Asi jako stadion, takový chudší příbuzný ve srovnání s Astanou a i s některými dalšími městy, kam jsme jezdili hrát. V Kazachstánu se hodně měst snaží o to, aby z nich zmizel komunistický nádech a opravují je, ale v Kostanaji se do toho nějak moc nehrnou. Centrum je pěkné, na procházku ucházející, ale jinak všechno dost zastaralé a neudržované.
Kolik chodilo ve slavné sezoně v Kostanaji lidí na fotbal?
Všeobecně v Kazachstánu chodí něco přes pět tisíc, někdy i o dost víc. Hodně to záleží na počasí, v tom jsou hodně podobní jako Češi, když je ošklivo, tak nepřijdou. Ale když je hezky a tým trochu hraje, tak zase třeba moc nedělají rozdíly, kdo právě přijel.
Kazachstán je rozlehlá země, jak jste snášel dlouhé cesty na zápas?
Úplně v pohodě, protože tam se téměř všude létá. K nejbližšímu soupeři to máme 700 kilometrů, letí se den předem, což je vpodstatě stejné jako v Čechách, jenomže místo autobusem letíte letadlem a hned po zápase zase domů, takže na cestě strávíte zhruba tolik času jako tady. Jen jednou jsme jeli vlakem, trvalo to asi 16 hodin, to nebyl moc dobrý zážitek.
Sezona pro vás skončila, už víte, co s vámi bude fotbalově dál?
V Kostanaji mám smlouvu ještě další celý rok, protože jsem ji podepsal na rok a půl. Ale mám v ní klauzuli, že když se nyní nebudu chtít vrátit, že můžu jít jinak. Udělal jsem to proto, že se nám každým dnem má narodit dcera, chtěl bych být půl roku doma, dokud se mnou rodina nebude moci jet. Teď to řeším.
Jak se na to vedení kazašského klubu tváří?
Lákají mě tam, tvrdí, že budují silný tým, ve kterém bych měl místo. Ale na druhé straně počítají s tím, že se teď asi nevrátím, nemají s tím problém a nedělají ho ani mě. Věděli to už při podpisu smlouvy a s tím mě tam brali. Teď bude jen záležet, jak to bude vypadat v Čechách, protože já bych tady chtěl nyní jen hostovat a pak se do Kazachstánu vrátit.
