Jak se chovali vášniví fanoušci?
Naši fanoušci vyrvali v sektoru všechny sedačky. Po zápase jsme radši hned nejeli domů, vyrazili jsme až ve dvě v noci. Po 20 kilometrech jsme navíc vyměnili klubový autobus za normální, aby nás fanoušci nepoznali, kdyby na nás přece jen čekali, což se nestalo.
Hrál jste pravidelně? Dal jste gól?
První třetinu zápasů jsem hrál, druhou střídal a třetí zase odehrál v základu. Gól jsem nedal, i když šance byly. Ale otrkal jsem se a trochu splynul s týmem a prostředím.
V Česku byly výsledky posledního kola podivné. Co v Turecku?
Tam je to skoro stejné. Je to všude na světě, někde víc, někde míň.
Co říkáte Teplicím?
Škoda, fandil jsem jim a sledoval je. Srážely je domácí remízy.
Také jim chyběl zkušený útočník...
Chybělo jim štěstíčko, aby to tam nějakým způsobem dotlačily. Ale Fenin, Rilke i Džeko mají určitě budoucnost. Fenin je dorostenecký reprezentant, má to před sebou, je to velikánský příslib. A Emil taky.
Zůstanete v turecké druhé lize?
Mám smlouvu na tři roky, ale nezůstanu. Za tři týdny se rozhodne, teď to není konkrétní. Nevadilo by mi zůstat v Turecku, i když je to tam těžké. Evropě se nebráním.
Popište život v Turecku.
Je specifický, je to divočina, ale dá se to překousnout. Město je v dolní části Turecka, kousek od Iráku. Není to evropské město jako Istanbul, Izmir nebo Ankara. Šel jsem do Turecka kvůli fotbalu, ničeho nelituji, jsou to cenné zkušenosti.
Co vám způsobilo největší šok?
Co mě totálně rozhodilo, bylo, když na konci tréninku přitáhli fanoušci ovci a podřízli ji před námi. Tam se to bere jako pocta, dělá se to proto, aby se dařilo. To samé když jsme jeli na zápas, zastavili nás a před autobusem řízli dvě ovce. Není to vůbec pěkný pohled.
S dalšími Čechy Michálkem, Šenkeříkem a Homolou jste vytvořili "jabloneckou kliku". Jaké to bylo?
Že tam hráli, bylo jedině dobře. Byli jsme jedna rodina, bydleli jsme u sebe a často se navštěvovali.
