Přesto vás potrestali.
Mám chuť se vším seknout, vykašlat se na fotbal, někam utéct. Ten první moment byl strašný. Snažím se uklidňovat, protože mám před sebou dvoje odvolání, musím bojovat. Za dva týdny může být všechno jinak.
Pykáte za druholigový zápas Janov – Benátky. Tehdy jako brankář Benátek jste měl utkání prodat: tým prohrál 2:3 a vy jste o půli střídal.
Chytal jsem jako blázen, vyrazil jsem tři jasné šance. Copak bych tak blbnul, kdybych to prodal? Copak tu nejsou soudní lidé?
Podle policejních odposlechů jste však před výkopem mimo jiné říkal věty: "Kluby jsou domluvené. Jsou tam nějaké peníze, ale nikdo neví, kdo je dostane." Co vy na to?
Mluvilo se o dohodě i o penězích, ale úplně v jiných souvislostech. Slyšel jsem od spoluhráčů, že kluby mezi sebou měly dohodu dřív, tak jsem se na to ptal.
Ale podle těch vět vás odsoudili.
Jsou to ukradené fráze. Proč nepustí celou kazetu, jakým tónem a komu to říkám? Kdybych prodal zápas, udělám to přece tak, aby to nikdo nepoznal. Copak jsem cvok?
Tušil jste, že může být zápas zmanipulovaný?
Ptal jsem se ředitele klubu, co v tom je, že nepřijelo 15 našich hráčů. Odpověděl, že kolem nás lítají peníze. Další mančafty jako Turín, Treviso nebo Perugia stály o to, abychom uhráli dobrý výsledek. Motivovaly nás. Všechno jsem v dobré vůli řekl soudu - a obrátilo se to proti mně.
Teď víte, že policie šla najisto.
Měla štěnice v pokoji, odpouslouchávala telefony. Sledovali mého spolubydlícího Massima Borgobella.
Tomu navrhovali tříletý trest.
A dostal pět měsíců. Pro mě navrhovali rok a mám polovinu. To je směšný. Jen kvůli tomu, že jsem s ním byl na pokoji, pykám.
Jen kvůli tomu? Něco nepatřičného jste přece musel říct, když vaše telefony odposlouchávala policie.
Já ten zápas nechtěl chytat, bál jsem se o své jméno, o budoucnost. Ve spisech stojí, jak jsem to říkal manažerovi Benátek. Klub krachoval, hráči stávkovali, neměli jsme peníze, do Janova odjela juniorka. A já se obával, že dostaneme nakládačku.
Tak jste to řekl manažerovi?
Přesně tak. A on povídá: Klid, budeš hrát jen první poločas, pak půjdeš dolů. Ale to jsem nechtěl. Když už jsem nakonec nastoupil, chtěl jsem to dochytat.
Ale stejně jste střídal.
Kvůli zranění! Dostal jsem o přestávce do bolavé ruky injekci a doktor nakázal, ať vystřídám. Ještě dnes mám od té kopačky na ruce šrám. Možná je chyba ve mně: měl jsem pustit 7 gólů a byl klid. Nebo jsem měl chytat opatrně, abych se nezranil a dochytal. Takhle se to asi v Itálii dělá. Jenže já to zřejmě nechápu.
Janov kvůli tomu zápasu spadl do 3. ligy. Musel jste tušit, že dojde i na vás, nebo ne?
Ani omylem. Přece mi nemůže nikdo dokázat něco, co jsem neudělal. A ke všemu dostanu nejvyšší flastr ze všech, už se musím jen tupě smát. Chtěli usvědčit Janov a odskákal jsem to já.
Co na to Padova, kde byste měl hostovat z Regginy?
Mluvil jsem s ředitelem klubu. Říkal: Zůstaň a trénuj.
Aspoň něco, ne?
Jenže brzy může být hůř. Co když u civilního soudu trest potvrdí? Co budu dělat dál? S Regginou mám smlouvu do roku 2008, může mi ji vypovědět. Ne! Nebudu tak přemýšlet, u soudu vyhraju.
Věříte si?
Uklidňuju se tím. Snad tam konečně potkám soudce, který uvěří, že říkám pravda. 4. srpna se uvidí.
A co byste dělal...
Ne, tak nechci přemýšlet. Ach, bože. Co bych dělal? Asi bych v Praze dostudoval gymnázium, chybí mi půlrok a maturita. Někde bych trénoval a čekal, až trest vyprší. Ne, to jsou blbosti, jsem čistý, musí se to prokázat.
28. července 2005 5:00
