"Po hodně dlouhé době budu přes svátky s rodinou. Teď si naše Vánoce konečně užiju. I když přiznávám, že bych radši ještě rok dva hrál fotbal," říká pětatřicetiletý stoper.
Jaké zvyky o Vánocích dodržujete?
Je to něco podobného jako v Česku. Jen se tady nedávají dárky. Ale třeba k jídlu bude kapr a bramborový salát, různé koláčky a sladkosti.
Nákupu vánočních dárků jste se navíc nevyhnul, protože máte českou přítelkyni, že?
(rozesměje se) To máte pravdu. Jen si spolu uděláme Vánoce asi až na konci ledna, kdy za mnou přijede do Černé Hory.
Kdy se u vás doma slaví silvestr?
Podle juliánského kalendáře máme silvestr ze 13. na 14. ledna, ale teď už se tady víc slaví ten klasický jako v Česku.
Oslavu Vánoc s rodinou může překazit vaše případné nové angažmá. Objevila se nějaká nabídka?
Zatím nic a moc nečekám, že něco bude. Mám manažera a když jsem byl v listopadu v Česku, říkal mi, že se pokusí v zimě něco najít. Je to na něm, tak uvidím, jestli se začátkem ledna něco objeví. Jsem ale připravený i na konec kariéry.
V Černé Hoře nějakou hráčskou možnost nemáte?
V létě jsem nabídku z první ligy měl, ale tady není fotbal na takové úrovni. Přirovnal bych to k české třetí lize, maximálně ke druhé. Podmínky, které si dohodnete, navíc nakonec nemusí být vůbec jisté. A já se fotbalu nechci věnovat jen tak, musí to i trochu vypadat. Nebyl by dobrý nápad u nás hrát.
Jak se nyní vlastně udržujete v kondici?
Snažím se stále sportovat a dvakrát třikrát týdně chodíme s kamarády hrát fotbal. Záleží na počasí.
A to teď v Černé Hoře vypadá jak?
Nebyla tady zatím vůbec zima, jenom v polovině prosince se trochu ochladilo. Ale jinak máme pořád kolem šestnácti stupňů, akorát že už deset dní v kuse prší.
Teď musíte mít hodně volného času, ne?
Vždycky jsem se na delší volno těšil. A v létě jsem si u nás v Černé Hoře užil moře jako nikdy předtím, to bylo moc fajn. Ale nemít žádné povinnosti, to vás baví jen na začátku. Fotbal mi chybí, to je jednoznačné.
Takže předpokládám, že zvláštní letní konec olomouckého angažmá vás stále mrzí?
Věděl jsem, že mi bude končit smlouva, ale už v zimě jsem slyšel nějaké náznaky, že bych mohl zůstat další rok. A pak mi řekli, že končím, nějaké dva tři dny před koncem ligové soutěže. Nezachovali se ke mně dobře a to mě mrzí, protože takovým způsobem jsem končit nechtěl. Ale život jde dál, už jsem se s tím srovnal.
Počítal jste s tím, že můžete prožít půlrok bez profesionálního fotbalu?
Vůbec. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že už nebudu první nebo druhou ligu hrát, nevěřil bych tomu. Náznaky nějakých možností se objevily. Třeba ze Slovácka. Volali mi, ať přijdu na týden na zkoušku. Jsou tam přitom lidé, kteří mě znají, tak jsem neviděl důvod. Buď mě chtějí, nebo nechtějí. Ozval se mi taky bývalý olomoucký trenér pan Pulpit, že mi chce pomoct něco najít, ale bohužel z toho nic nebylo. A pak ještě Nitra, které se zranil stoper. Ale to přišlo až pár týdnů po začátku soutěže a na rovinu jsem je tak upozornil, že už jsem měsíc nebyl v intenzivním tréninku.
Pokud by se vám teď nepodařilo angažmá získat, co byste chtěl dělat dál?
Chtěl bych u fotbalu stále zůstat. A v jaké funkci, to je otázka. Hlavní trenér? To asi těžko, myslím, že nejsem takový typ. Ale třeba nějaký asistent. Nebo trenér mládeže. Už jsem měl i nabídku od jednoho bývalého spoluhráče, který má svůj klub u nás v Podgorici. Říkal, že se k němu můžu připojit a začít u mladých. Přemýšlel jsem i nad manažerskou prací, třeba pro pana Martinoviče, se kterým spolupracuju. Teď jsem viděl v Černé Hoře hodně zápasů, tak mu dávám tipy na hráče. Uvidíme, co budoucnost přinese.
Českou ligu stále sledujete?
Snažím se. Pořád čtu, co se děje, dívám se na internetové přenosy zápasů, volám si s kamarády.
Raději byste tedy pracoval v Česku nebo v Černé Hoře?
To je těžké. Na jednu stranu s každým rokem, který jsem prožil v zahraničí, se mi víc a víc stýskalo po domově. I když už mluvím česky, tak jsem a vždycky budu Černohorcem. Na druhou stranu jsou pro práci kolem fotbalu pořád mnohem lepší podmínky v cizině, třeba v Česku. A protože mám českou přítelkyni, která má v Olomouci práci, tak by minimálně teď možná bylo nejlepší, kdybych v Česku pracoval i já. Mám to tady navíc moc rád. Příchod do Česka, před těmi deseti lety z Nového Sadu do Slavie, to byl jeden z nejdůležitějších kroků mého života. A rozhodně nelituju.
Jak vzpomínáte na dvě poslední angažmá ve Slovácku a v Sigmě?
Obě byla krásná a vždycky, když přijedu do Česka, tak hned mířím do Olomouce a do Hradiště. Na Slovácku je výborná mentalita lidí, pěkné městečko. Vzpomínám, kolik diváků chodilo na stadion, jak fandili, to bylo super. Olomouc je taky moc pěkné město. Hlavně v prvním roce se mi tam docela dařilo. Ale jde hlavně o lidi, kteří mají k sobě blíž, mají duši. To hned vycítíte, že je to něco jiného než třeba Praha.
Působišť jste ale zažil ještě víc. Jaký máte vztah k těm ostatním?
Na jugoslávské kluby, třeba na Vojvodinu Novi Sad nebo Hajduk Split, taky moc hezky vzpomínám. Ale byl jsem třeba rok v Řecku, kde to bylo něco jiného. Je to sice cizina jako Česko, ale tam mají své hieroglify a když se to člověk nenaučí, tak není žádná konverzace, s nikým se neseznámíš. I klub fungoval jinak než Slovácko nebo Sigma, to vám pak nemůže zůstat v srdci.
