Právě ten vás s nabídkou oslovil. Asi to nebylo těžké rozhodování.
Já jsem Míru Soukupa zažil jako hráč v Prachaticích, když jsme postupovali do druhé ligy. Máme dobrý vztah a vždy jsme byli v kontaktu. Potěšilo mě, že si na mě vzpomněl. Nedalo se to odmítnout. Je to velká výzva. Pracovat u jakékoliv reprezentace je velká věc. Neváhal jsem ani minutu. Moc se na to těším.
Neměl jste obavy například s ohledem na složitou situaci spojenou s koronavirem?
Popravdě covid-19 jsem moc neřešil. Pochopitelně jsme se nechali naočkovat, protože by to mohla být jedna z podmínek. Zároveň jsme si zjistili, že situace je tam poměrně dobrá, takže to nebylo velké téma. Větší obavy nebo nejistota vycházely z celkové bezpečnosti v té zemi. Bavili jsme se o tom i s manželkou.
Dokázal vás někdo ujistit, že je bezpečné do Iráku letět a pracovat tam?
Míra to zjišťoval a předával mi informace. Řekl mi, že v Bagdádu je i komunita Čechů, kteří tam pracují. Dozvěděli jsme se, že ti, kteří tam jezdí za prací, jsou ve čtvrtích či oblastech, kde je bezpečno. Teď jsem to tam asi deset dní viděl a myslím si, že pokud člověk někde sám neriskuje, tak mu nic nehrozí. Je to velké město se sedmi miliony obyvatel, a tak tam pochopitelně jsou stejně jako v jiných podobně velkých sídlech čtvrti, kam se nevyplatí chodit.
Podařilo se vám před odjezdem získat nějaké informace o fotbalovém prostředí v Iráku?
To bylo složité shánět. Pochopitelně jsme si něco našli na internetu - postavení Iráku, výsledky, některá utkání a statistiky. Našli jsme si také nějaké hráče a jejich výkony. Byly to především obecné a základní informace, blíž jsme do toho nahlédli při první cestě do Bagdádu.
Co první cesta obnášela?
Letěli jsme tam dotáhnout dohodu, podepsat smlouvy, a zároveň jsme se seznámili s lidmi z místní fotbalové asociace, takže jsme se potkali i s jejím prezidentem. Dostali jsme se také na tréninky ligových týmů z Bagdádu. Viděli jsme i stávající národní stadion a také ten nový, který se má otevřít za dva měsíce. Pak jsme dávali dohromady širší výběr hráčů, které bychom chtěli vidět při prvním červencovém kempu.
Můžete srovnat zázemí v Iráku s Českem?
To se srovnávat určitě nedá. Když jsme přijeli na první trénink mančaftu z nejvyšší soutěže, tak jsem si říkal, že na takovém hřišti by tady netrénoval ani divizní tým. Kvalita trávníků se vůbec srovnávat nedá. Mohou si nechat zdát o tom, jaké podmínky jsou tady u nás, ať už jde právě o trávník, nebo šatny a další zázemí. Nikdo si tam na tohle ale nestěžuje.
Je stejný rozdíl i ve sportovní stránce?
Tam se to podle mě vyrovnává víc. Ti hráči mají kvalitu, bez toho by se ostatně nedostávali do Evropy. Ale myslím, že jim chybí disciplína. Jsou velmi silní dopředu a zároveň náchylnější v defenzivě. Dovednostně jsou na tom velmi dobře.
S jakými hráči budete pracovat?
Zatím jsme se s nimi nepotkali, teď jsme řešili výběr těch, kteří dorazí na první červencový kemp. Vybíráme v ročnících 1999 až 2002. O rok mladšího hráče má Irák například ve výběru do 19 let Lazia Řím, další takový působí ve stejné kategorii v Manchesteru United. Narazili jsme také na mladíky z B týmu Swansea nebo dorostu Crystal Palace. Další působí ve Švýcarsku, Dánsku, Švédsku nebo v irácké nejvyšší soutěži. Problém ale je, že v Evropě jsou reprezentační pauzy jiné než v Asii. To bude náročné na logistiku.
Čím si vysvětlujete, že tolik mladých fotbalistů z poměrně nefotbalové země působí v kvalitních evropských soutěžích?
Vidím tam dva aspekty. První jsou manažeři, protože věřím, že dostat dorostence do Manchesteru United či Lazia Řím není jednoduché. Za druhé si myslím, že mladé kluky láká žít v Evropě. To podle mě hraje velkou roli, touha tu zemi opustit.
Co je vaším cílem?
Máme smlouvu na rok. Na podzim se rozehraje kvalifikace na mistrovství Asie, kde je cílem postoupit na finálový turnaj. Ten se má konat příští rok v červnu, tuším v Kataru.
Jak často budete do Iráku létat?
Dohoda je od začátku nastavená tak, že v Bagdádu nastálo nebudeme. Létat tam budeme na pravidelné kempy a samozřejmě kvalifikaci. Ta začíná v říjnu a vypadá to, že právě tenhle měsíc tam strávíme celý. Asi ale nebudeme celou dobu v Iráku, jelikož se ta utkání hrají i v jiných zemích Asie, kam budeme létat.
Znamená to pro vás, že v Táborsku končíte?
Řešíme s vedením nějakou formu spolupráce. Já Táborsko opustit nechci. Rozdělali jsme tam nějakou práci, dařilo se nám a posunuli jsme to dál. Nechce se mi od toho utéct, ale tuhle nabídku jsem nemohl odmítnout. Proto to teď řešíme a jsem rád, že i Táborsko má zájem, abych zůstal. Musíme najít vhodnou formu. Klub má teď v mládeži dobře našlápnuto a během dvou nebo tří let odejde nejméně jeden odchovanec do ligového týmu a já bych u toho chtěl být.
Jak jste vnímal uplynulou sezonu, kdy A tým bojoval o záchranu?
Trenér moc dobře věděl, že kádr kvalitu má. Věřil mu, jen bylo potřeba, aby se sehrál. Nakonec se na jaře ukázalo, že se ta trpělivost vyplatila. Dnes je nakonec pět fotbalistů na testech v ligových týmech, ať už jde o České Budějovice, nebo Plzeň.
Mládežnický fotbalový trenér Kamil Tobiáš
V Dynamu je to například brankář Šimon Pecháček. Myslíte, že si ho Budějovice nechají?
My jsme v Táborsku měli dva mladé brankáře. Oba byli vyrovnaní a Pecháček využil šance, kterou dostal. Je to pracovitý hráč a věřím, že v Budějovicích přesvědčí svou kvalitou. Ale i druhý gólman Adam Zadražil se může dostat do prvoligového týmu.
Přál byste si, aby spolupráce s Dynamem byla intenzivnější? Odkazoval na to nedávno i trenér Budějovic David Horejš.
Ideální stav by byl, kdyby fungovalo propojení mezi Dynamem, Táborskem a Pískem tak, aby nejlepší hráči byli v Budějovicích, ti, kteří se tam nevejdou, budou v Táborsku a další v Písku. Zkrátka aby se to posouvalo podle kvality. Takový optimální stav ale nenastane nikdy a nikde. Je to ale o lidech, o komunikaci a dodržování dohod. Pak je možné tu spolupráci navázat, ale zatím se to nedařilo. Uvidíme, jestli se to zlepší třeba s novým majitelem Dynama. Je škoda, že jsme víc konkurenti než partneři.
