Dnes sedmadvacetiletý hráč se před necelým měsícem vrátil z léčby na psychiatrii ve Spojených státech, kde strávil šest týdnů, aby se vypořádal s psychickými problémy a různými démony, které pramení z traumatického dětství.
„Ocitl jsem se na špatném místě, točil jsem se v bludném kruhu. Spoléhal jsem se na různé věci, které mi škodily. Navenek jsem se tvářil šťastně, občas vyhrál dílčí boj, ale bitvu jsem prohrával,“ prozrazuje v mrazivě upřímné zpovědi v pořadu Overlap bývalého fotbalisty Garyho Nevilla.
Dele Alli se neubránil slzám a svým pohnutým příběhem dojal i samotného moderátora.
I’m struggling to find the words to put with this post but please watch my most recent interview with Dele. It’s the most emotional, difficult yet inspirational conversation I’ve ever had in my life. Watch the interview on @wearetheoverlap here https://t.co/60d4IZwQmR https://t.co/0cZowJGW77
Není to tak dávno, co měl jeden z největších talentů anglického fotbalu za poslední léta fenomenálně našlápnuto. Válel v Tottenhamu pod trenérem Mauriciem Pochettinem, už před jedenadvacátými narozeninami měl v Premier League úctyhodnou bilanci 26 gólů, 14 asistencí.
Legendy jako Frank Lampard, Steven Gerrard či David Beckham v témže věku dosáhly na podobná čísla pouze dohromady. Dele Alli byl také součástí reprezentace, která na MS 2018 skončila čtvrtá, sílila i jeho pozice v klubu. Odboural zprvu četné zkraty a problémy s disciplínou, bavil fanoušky, hrál líbivě i s lehkostí, dařilo se mu.
Před třemi roky však jeho kouzlo znatelně osláblo.
Herní krize se promítla do osobního života. Fotbalista se trápil a pokoušel se uniknout realitě pomocí prášků na spaní. Propadl závislosti.
„Trvalo to dlouho. Aniž bych si to uvědomoval, bral jsem léky, abych otupil své pocity. Nedocházelo mi, že to dělám právě z tohohle důvodu,“ vypráví Nevillovi. „Jasně, prášky bere spousta lidí. Ale pokud je zneužíváte, používáte je špatným způsobem, snažíte se jimi nahnat nějaký stav nebo se naopak před něčím schovávat, může vás to samozřejmě hodně poškodit.“
Do nejhorších stavů začal propadat v dobách, kdy Tottenham trénoval José Mourinho. Za opony klubu tenkrát na pokraji covidové pandemie nahlédl Amazon a jedním z virálních klipů dokumentu All or Nothing byl ten, v němž portugalský kouč označuje Dele Alliho za „zas...ého lenocha.“
„Nejsmutnější období v životě,“ popisuje záložník. Častěji pil, chodil na večírky a zcela vážně přemýšlel o loučení s fotbalem.
„Jedno ráno před tréninkem jsem se na sebe díval do zrcadla a ptal se sám sebe: ‚Mám skončit? Ve čtyřiadvaceti nechat toho, co miluju?‘ Strašně to bolelo,“ vzpomíná. „Bylo to další trauma, další psychické břímě, které jsem musel tahat.“
Jeho prchlivou povahu totiž formovalo silně problematické dětství. Dele Alli pochází z dysfunkční rodiny, jeho otec je z Nigérie, matka Angličanka. Právě ona, Denise, jej zprvu vychovávala. Byla však alkoholička.
NESLYŠÍM VÁS. Dele Alli z Tottenhamu při své gólové oslavě provokoval fanoušky domácí Chelsea.
„Někdy tou dobou, bylo mi šest, mě obtěžoval rodinný známý,“ svěří se a zalesknou se mu oči. Krátce nato jej poslali na převýchovu za otcem do Afriky, tam ale malý Dele začal v sedmi letech kouřit a od osmi let prodával drogy.
„Říkali mi, že dítě nikdo podezírat nebude,“ odhaluje detaily, které si dosud nechával pro sebe.
Ve dvanácti se mu změnil život. Máma nezvládala pití a Dele se v rodném Milton Keynes přestěhoval k rodině Hickfordových, jejichž syn také hrál za tamní fotbalový tým. Alana a Sally považuje za své rodiče, přestože formálně jej nikdy neadoptovali. „Pokud Bůh stvořil lidi, byli to oni.“ Na zádech nenosí příjmení Alli, nad číslem dresu má už roky nažehlené jen Dele.
Věří, že svým příběhem osloví ty, kteří se také trápí a bojí se někomu svěřit. Že inspiruje k návštěvě odborníka, které se zprvu také obával. „Léčbu provází určité stigma, zní to děsivě. Nedokázal jsem si ani trochu představit, jak moc mi pomůže,“ připouští.
Po nesmírně obtížném období je nyní připravený znovu ukázat, jaký potenciál v něm dříme. Po zranění se vrací z nevydařeného hostování v tureckém Besiktasi Istanbul do Evertonu a hlásí: „Takhle dobře jsem se psychicky ještě necítil.“
