Místo radosti stále pracujete? Neříkejte, že jste ve středu po zápase neslavil.
Nic oslavného nebylo. Jen jsem zápas dohrával dlouho do noci s lidmi, které mám rád. Seděli jsme u stolu a bylo nám dobře. Aha, vy chcete vědět, v kolik jsem šel spát, že? Ráno ve tři.
Čekal bych bouřlivější večírek. Vypadá to, že jste celý fotbalový národ dostal do euforie a...
A teď chcete dostat do euforie vy mě, je to tak? Ne, ne, ne. Tomu se systematicky bráním. Když nemám euforii, o to líp pak snáším následné frustrace.
MÁ ZÁSLUHA? ASI TROŠKU JO
Takže už se díváte do budoucna?
Vy jste dobrej! (výmluvný pohled na hodinky). Ale víte, že jo? Už jsme si něco stihli říct o Rakousku, kde kvalifikaci zakončíme. Třeba, že tam dostanou šanci chlapci, kteří ji zatím z různých důvodů tolik nedostávali a zasloužili by si ji. Nebudu jmenovat, sami víte, o koho jde.
A po Rakousku? Díky postupu máte volný listopadový termín, kdy třeba Nizozemci budou hrát baráž. Plánujete přípravný zápas?
Před středou se nám ozval jeden tým, který si také myslel, že postoupí přímo na šampionát. Hm... smůla, nějak mu to nevyšlo, asi půjde do baráže (šlo pravděpodobně o Skotsko - pozn. red.). Jsou další možnosti: Švédsko, Turecko, Jugoslávie. Argentina s námi chce hrát každý měsíc.
O favorita mistrovství Evropy je zájem. Vnímáte to tak?
To se mě nedotýká. Jestli nás někdo označuje za favority nebo za outsidery, nemá vliv na to, co dělám. V tomhle mohu mluvit i za hráče. Tým má svou kvalitu a... Co bych ještě řekl? (Ztiší hlas a mluví jakoby pro sebe) Říct, že víme, kde máme chyby, a že víme, jak je odstraňovat, je blbý.
Přesto váš tým pojede na Euro nejspíš jako jeden z favoritů. Pokud tedy udrží formu, že?
Udržet formu? Takto nepřemýšlím, nemohu se dívat na to, jestli má třeba Koller formu v klubu. Koller je Koller a bude hrát s formou nebo bez ní. To samé se týká Šmicra, Baroše, Nedvěda.
Čili hráčů, kterým věříte, které jste si vychoval.
Někteří hráči už pode mnou hráli ve dvou vrzích jedenadvacítky. Ale pro mě je cenné, jakou práci odvedli Nedvěd a další, které jsem v jedenadvacítce nepotkal.
Bylo zpočátku těžké najít s nimi herně i lidsky společnou řeč?
Nebylo.
Ale Pavel Nedvěd se pod vámi proměnil: z problematického hráče je vzorný kapitán.
Pavel Nedvěd byl vždy takový, jen o tom nevěděl. Jeho, ani nikoho dalšího jsem nemusel přesvědčovat. Vše se vyvinulo, když bylo mužstvo spolu.
To musí být vaše zásluha. Vy stojíte nad hráči a z nich je doslova cítit, jak silně vám věří.
Ano, taky jsem k tomu asi trošku přispěl.
ZPÍVAT HVYMNU BYLO NÁDHERNÉ
Díky tomu váš tým už sedmnáct zápasů v řadě neprohrál. Nebojíte se, co to s mužstvem udělá, až série skončí?
No tak prohrajeme. Já ale vím, že výhry jsou pro hráče obrovskou motivací. Že série může svazovat? To ne. Nebojím se, že prohrajeme, ale nevím, proč bych měl prohrát schválně.
Neprohrál jste ani v kvalifikaci. Které zápasy byly zlomové?
Poslední dva - v Bělorusku a s Nizozemskem. Na každý zápas si stanovím koeficient obtížnosti a podle něj hodnotím výkony hráčů. A z tohoto pohledu byla poslední dvě utkání superobtížná. Zvlášť ve středu s Nizozemskem to byl asi vůbec nejtěžší zápas: hrály v něm roli navíc i psychické bariéry. A my je zvládli.
Vzpomenete si na okamžik, kdy vám v celé kvalifikaci bylo nejhůř?
Takový zatím není.
A nejkrásnější moment?
Když jsme ve středu po zápase zpívali s celým stadionem hymnu. Nádherné.
Takže přece emoce. Já se v nich s dovolením budu ještě chvíli vrtat: jak vám bylo, když vyprodaný stadion skandoval vaše jméno?
(Přimhouří oči a přikyvuje) Ano, ano, já dělám fotbal pro pocity. Někdy je to vteřina, někdy jen její zlomek, ale stojí to za to.
A skandoval někdy stadion i "Brückner ven"?
Ale ano, také to někdy bylo.
Kdy naposledy?
Hmm... Počkejte... Asi bych měl něco říct, že? Aby to nevypadalo hloupě... Zažil jsem to, ale kdy? Už nevím, asi jsem oblíbenej... Brückner ven? Opravdu nevím... Že bych byl tak dobrej?
Nic oslavného nebylo. Jen jsem zápas dohrával dlouho do noci s lidmi, které mám rád. Seděli jsme u stolu a bylo nám dobře. Aha, vy chcete vědět, v kolik jsem šel spát, že? Ráno ve tři.
Čekal bych bouřlivější večírek. Vypadá to, že jste celý fotbalový národ dostal do euforie a...
A teď chcete dostat do euforie vy mě, je to tak? Ne, ne, ne. Tomu se systematicky bráním. Když nemám euforii, o to líp pak snáším následné frustrace.
MÁ ZÁSLUHA? ASI TROŠKU JO
Takže už se díváte do budoucna?
Vy jste dobrej! (výmluvný pohled na hodinky). Ale víte, že jo? Už jsme si něco stihli říct o Rakousku, kde kvalifikaci zakončíme. Třeba, že tam dostanou šanci chlapci, kteří ji zatím z různých důvodů tolik nedostávali a zasloužili by si ji. Nebudu jmenovat, sami víte, o koho jde.
A po Rakousku? Díky postupu máte volný listopadový termín, kdy třeba Nizozemci budou hrát baráž. Plánujete přípravný zápas?
Před středou se nám ozval jeden tým, který si také myslel, že postoupí přímo na šampionát. Hm... smůla, nějak mu to nevyšlo, asi půjde do baráže (šlo pravděpodobně o Skotsko - pozn. red.). Jsou další možnosti: Švédsko, Turecko, Jugoslávie. Argentina s námi chce hrát každý měsíc.
O favorita mistrovství Evropy je zájem. Vnímáte to tak?
To se mě nedotýká. Jestli nás někdo označuje za favority nebo za outsidery, nemá vliv na to, co dělám. V tomhle mohu mluvit i za hráče. Tým má svou kvalitu a... Co bych ještě řekl? (Ztiší hlas a mluví jakoby pro sebe) Říct, že víme, kde máme chyby, a že víme, jak je odstraňovat, je blbý.
Přesto váš tým pojede na Euro nejspíš jako jeden z favoritů. Pokud tedy udrží formu, že?
Udržet formu? Takto nepřemýšlím, nemohu se dívat na to, jestli má třeba Koller formu v klubu. Koller je Koller a bude hrát s formou nebo bez ní. To samé se týká Šmicra, Baroše, Nedvěda.
Čili hráčů, kterým věříte, které jste si vychoval.
Někteří hráči už pode mnou hráli ve dvou vrzích jedenadvacítky. Ale pro mě je cenné, jakou práci odvedli Nedvěd a další, které jsem v jedenadvacítce nepotkal.
Bylo zpočátku těžké najít s nimi herně i lidsky společnou řeč?
Nebylo.
Ale Pavel Nedvěd se pod vámi proměnil: z problematického hráče je vzorný kapitán.
Pavel Nedvěd byl vždy takový, jen o tom nevěděl. Jeho, ani nikoho dalšího jsem nemusel přesvědčovat. Vše se vyvinulo, když bylo mužstvo spolu.
To musí být vaše zásluha. Vy stojíte nad hráči a z nich je doslova cítit, jak silně vám věří.
Ano, taky jsem k tomu asi trošku přispěl.
ZPÍVAT HVYMNU BYLO NÁDHERNÉ
Díky tomu váš tým už sedmnáct zápasů v řadě neprohrál. Nebojíte se, co to s mužstvem udělá, až série skončí?
No tak prohrajeme. Já ale vím, že výhry jsou pro hráče obrovskou motivací. Že série může svazovat? To ne. Nebojím se, že prohrajeme, ale nevím, proč bych měl prohrát schválně.
Neprohrál jste ani v kvalifikaci. Které zápasy byly zlomové?
Poslední dva - v Bělorusku a s Nizozemskem. Na každý zápas si stanovím koeficient obtížnosti a podle něj hodnotím výkony hráčů. A z tohoto pohledu byla poslední dvě utkání superobtížná. Zvlášť ve středu s Nizozemskem to byl asi vůbec nejtěžší zápas: hrály v něm roli navíc i psychické bariéry. A my je zvládli.
Vzpomenete si na okamžik, kdy vám v celé kvalifikaci bylo nejhůř?
Takový zatím není.
A nejkrásnější moment?
Když jsme ve středu po zápase zpívali s celým stadionem hymnu. Nádherné.
Takže přece emoce. Já se v nich s dovolením budu ještě chvíli vrtat: jak vám bylo, když vyprodaný stadion skandoval vaše jméno?
(Přimhouří oči a přikyvuje) Ano, ano, já dělám fotbal pro pocity. Někdy je to vteřina, někdy jen její zlomek, ale stojí to za to.
A skandoval někdy stadion i "Brückner ven"?
Ale ano, také to někdy bylo.
Kdy naposledy?
Hmm... Počkejte... Asi bych měl něco říct, že? Aby to nevypadalo hloupě... Zažil jsem to, ale kdy? Už nevím, asi jsem oblíbenej... Brückner ven? Opravdu nevím... Že bych byl tak dobrej?
