Osmadvacetiletý záložník je zpátky v národním mužstvu, poprvé od června, takže tušíte, že neutrpěl vážné zranění.
Zkřížený vaz v levém koleni si během letní přípravy v Hertě Berlín nepřetrhl. Kdyby ano, trenér Jaroslav Šilhavý by důležitého záložníka mohl povolat nejdřív příští rok ke konci jara či na podzim a to už bude kvalifikace o Euro 2020 v polovině.
S Daridou si potřásl rukou v pondělí v Praze na startu soustředění, během kterého Česko odehraje ve čtvrtek přípravný duel v Polsku a v pondělí 19. listopadu nastoupí v prestižním souboji v Lize národů proti Slovensku.
„Reprezentace mi chyběla, moc jsem se těšil. Je to přece jen trochu něco jiného než každodenní koloběh v klubu.“
Fotbalista roku 2017, nejzkušenější současný reprezentant s 52 starty, účastník dvou mistrovství Evropy. Ohromně sympatický, vstřícný a skromný muž. „Jsem strašně rád, že ho tu mám,“ pochvaloval si Šilhavý.
Kouč ho chtěl povolat už na říjnová utkání na Slovensku a na Ukrajině, ale Darida ještě nebyl fit.
„Hrál jsem šedesát minut za juniorku a cítil, že to není ono. I koleno pak bolelo. Ukázalo se, že bylo lepší ještě počkat,“ vzpomíná.
Na podzim naskočil za Herthu jen do tří zápasů, v Dortmundu odehrál poločas, v poháru v Darmstadtu a v nedělní lize v Düsseldorfu už zvládl devadesát minut.
„Koleno vydrželo, po zápasech se nestalo, že bych nemohl chodit. Takže snad dobrý,“ říká s úlevou.
Během letních měsíců si však prošel těžkými časy. Několik dnů netušil, jaké zranění si vůbec přivodil.
„Ve většině případů se při takovém pohybu přetrhne vaz. I doktoři si to mysleli. Ale já měl štěstí,“ líčil Darida. „Kosti narazily na sebe, uvnitř se vylila krev. Vlastně jsem měl modřinu v kosti a část se neprokrvovala, odumírala.“
Když první vyšetření na magnetické rezonanci přetržení vazu neukázalo, odcestoval Darida na letní soustředění s tím, že za pár dnů bude v plném tréninku. „Ale nelepšilo se to, nemohl jsem trénovat, chodil jen do posilovny. Byl to trápení, protože jsem nevěděl, co mi je.“
Další podrobné vyšetření podstoupil až po návratu ze soustředění. Teprve pak věděl přesnou diagnózu. Co s takovým netypickým zraněním? Operace?
„Bylo poměrně jasné, že operace by byla hodně složitá. I kdyby se to nelepšilo a pak se mělo znovu rozhodovat, jestli jít na sál nebo ne, tak by se stejně dál čekalo. Chtělo to spíš klid, nešlo s tím nic moc dělat.“
Když to na začátku října zkusil za juniorku, věděl, že si na definitivní návrat ještě musí počkat. „Chtělo to ještě pořádně potrénovat.“ Naskočil až za další tři týdny. „Bylo to správné rozhodnutí, dal jsem se do kupy.“
Naskočil do druhé půle v Dortmundu, neporaženého suveréna Hertha obrala o dva body po remíze 2:2, což se v úvodu sezony podařilo doma už jen Hannoveru a Hoffenheimu.
Následnou porážku 0:3 doma s Lipskem sledoval z lavičky, v neděli Düsseldorfu přihrál na jediný gól svého týmu, který nováčkovi překvapivě podlehl 1:4. Mezitím odehrál vítězný pohárový duel v Darmstadtu.
„Překvapilo mě, že jsem se v těch dvou zápasech, které jsem odehrál celé, fyzicky cítil dobře. Zato ten první zápas v Dortmundu jsem se už po patnácti minutách díval na tabuli, kdy bude konec. Obrovské tempo a ta dlouhá pauza na mně byla znát.“
V národním mužstvu dostane nejspíš hodně prostoru ve čtvrteční přípravě v Polsku. A pak se kouč rozhodne, jestli ho pošle od začátku i do ostrého duelu proti Slovákům.
