V českém fotbale má zvláštní postavení. Zprvu nepochopený, pak obdivovaný – a zase dokola. S reprezentací už Jiří Štajner dávno přestal počítat. "Když mě nominovali na Litvu, myslel jsem si, že je to jen záskok," nezastírá 34letý fotbalový švejk z Liberce.
Když nastoupil jako náhradník, předvedl za pár minut všechno, za čím se ostatní pachtili celý zápas.
Na kvalifikační duely se Skotskem (v pátek) a v Lichtenštejnsku (v úterý) o jeho nominaci nikdo nepochyboval. Přitom on už měl dávno dopředu domluveno, že v sobotu se při benefičním utkání rozloučí v německém Hannoveru, za který skoro osm let kopal.
"No jo, kdo mohl tušit, že zrovna budu s nároďákem. Přece už tu rozlučku nezruším," poví Štajner flegmaticky.
Veterán je, když...Martin Vaniak, v současnosti nejstarší hráč ligy. V pondělí oslavil brankář Slavie čtyřicetiny. "Už vím, že si fotbalem spíš ubližuju. Tělo se bouří proti tomu, že sebou pořád plácá o zem. Mám artrózu třetího stupně," říká. Chce dochytat sezonu a skončit.
|
Na pátek, to je jasné. Sobota bude jen něco navíc, trochu se proběhnu, zavzpomínám a zamávám divákům. Snad jich přijde co nejvíc.
Ono je ovšem zvláštní, že si mezi kvalifikačními zápasy vyrazíte do Hannoveru.
Trenér Bílek to dovolil, tak jedu. Víte, když jsme to v Hannoveru plánovali, nikoho nenapadlo, že bych mohl být v nároďáku. Proto jsme rozlučku posunuli do reprezentační pauzy, aby to vyhovovalo všem. Být to až příští rok, tak lidi zapomenou.
Ale zvládnete ten nabitý program?
Žádný problém. V pátek v noci vyrazím do Hannoveru, prospím se, pak trocha běhu. Fyzicky mi to nemůže uškodit. Ta moje rozlučka bude srovnatelná s výklusem, který bych možná absolvoval v nároďáku. Navíc já se teď cítím fyzicky líp než před deseti lety.
To je vidět při ligových zápasech i naposledy proti Litvě. Čím to?
Mám naběháno, všechno zvládám, netrápí mě zranění... Až to musím zaklepat. Dřív jsem býval obtloustlejší, taky to mě brzdilo.
To mluvíte o době, kdy na vás pískali ve Spartě, že?
Je to už šest let. Pak jsem se vrátil do Hannoveru, promluvil si s trenérem a dal se do kupy. Teď mám o čtyři kila méně a je pohoda.
Vraťme se ještě k porážce s Litvou. Navzdory šokujícímu výsledku jste vy osobně slyšel chválu, a to jste hrál jen 23 minut. Dostanete proti Skotsku šanci na delší dobu?
Hlavně bych si přál, abych tentokrát nemusel nic oživovat. Chce to vyhrát, protože to bezpodmínečně potřebujeme.
A vaše role při tom bude jaká?
Zatím nemám tušení. Každopádně pro nás všechny platí, že musíme být trpěliví. Litevci nebo Skotové sice nejsou žádní nazdárkové, ale jsem přesvědčený, že máme lepší mančaft. Teď jde o to, abychom vstřelili první gól, to je klíčové.
Vzhledem k bídě mezi útočníky se nabízí i varianta s vámi na hrotu.
Mně to odjakživa víc sedí na pozici druhého útočníka, třeba za Tomášem Necidem. Hroťáka jsem nikdy moc nehrál.
Mimochodem, v současném výběru není nikdo starší než vy. Cítíte se jako veterán?
Leda podle data narození. Ale podívejte se na Zdeno Pospěcha. Třicátník, o dva roky mladší než já, a naběhá toho nejvíc ze všech. Ale je pravda, že hrávám s kluky, kteří jsou o 15 let mladší, to už rozdíl je.
Jak vy jste se jako mladý choval k mazákům?
Když to trochu přeženu, tak jsem se z úcty k nim převlékal mimo kabinu. Byla jiná doba. Ještě dřív to bývalo tak, že zelenáči přišli do áčka a starším skoro vykali. Je dobře, že ta doba je pryč. Mladí jsou dnes mnohem drzejší.
Dědeček v akci vymazal Rooneyho. A co Čechy?Když se ve středu vynořil na pražském letišti, těžko byste ho zařadili do bandy urostlých mládenců, kteří v pátek večer obléknou skotský dres a nastoupí do kvalifikační bitvy proti Česku. David Weir se vymykal: krátké prošedivělé vlasy a plno vrásek. V pasu svítilo datum narození 10. květen 1970.
Kapitán Glasgow Rangers David Weir (vpravo) v derby proti Celtiku.
|
