Po půldruhém roce je zpátky ve formě.
Zberchal se a už na podzim naskočil do rozjeté sezony, již v nizozemském Twente nedávno zakončil na výši: tři zápasy v základní sestavě a navrch gól, kterým přispěl k celkovému čtvrtému místu v soutěži.
Program národního týmučervnové zápasy Ligy národů Česko - Švýcarsko Česko - Španělsko Portugalsko - Česko Španělsko - Česko |
„Velký úspěch pro mě i celé mužstvo. Sezona s návratem po zranění byla těžká, ale já sám jsem teď nabitý energií a silou, cítím se fajn,“ kývne, když se během druhého dne reprezentačního srazu na dálku spojí s novináři. „Jsem rád, že jsem dostal šanci přijet.“
Zápasy se Švýcarskem, Španělskem a Portugalskem.
„Chápu, že pro některé kluky, kteří mají v nohách klidně i padesát zápasů v sezoně, může být ten červnový termín nešťastný, ale pokud jde o mě: Nedávno jsem přišel o další rok fotbalu a v momentálním rozpoložení mi tyto zápasy určitě nevadí. Právě naopak - těším se!“ řekne, než si sám ze sebe trochu vystřelí.
„Jak jsem se za dobu, co jsem v nároďáku nebyl, změnil? Charakterově snad vůbec, jsem pořád stejný kluk. Jen vlasy mi trochu vypadaly, což sami vidíte,“ usměje se.
Ve čtyřiadvaceti letech však Černý věří, že je před ním konečně období úspěchů. Bez zranění a problémů, které ho v posledních letech ubíjely.
Kdepak rok! Po devíti měsících fotbalista Černý hlásí: Jsem zpět |
„Určitě se budu chtít v národním dresu ukázat v co nejlepším světle,“ slíbil.
Za reprezentaci nastoupil naposledy v listopadu 2020 v přípravném utkání v Německu, kde ho trenéři stáhli po prvním poločase. „Odvedl očekávaný výkon. Jak ho známe, silný jeden na jednoho. I když to měl složité, určitě nepropadl,“ hodnotil Šilhavý.
Tým opustil zraněný PetrášekČeské fotbalisty před čtvrtečním vstupem do třetího ročníku Ligy národů ze zdravotních důvodů opustil obránce Tomáš Petrášek. Třicetiletý stoper polské Čenstochové se zranil na pondělním úvodním tréninku národního týmu na Strahově. |
Když si o pár dnů později coby borec z lavičky připsal asistenci při vítězství nad Slovenskem, hlavní kouč ještě dodal: „Jsme rádi, že jsme ho měli možnost poznat. Určitě nezklamal.“
Nebýt zranění, v užším výběru národního týmu by se patrně udržel i pro Euro, které následovalo. Zrovna jeho typologie by se mančaftu zejména v určitých fázích zápasů hodila, protože hráčů, jako je on, v Česku zase tolik neběhá.
Rychlý. Technický. Přímočarý. Prostě elegantní levák, v němž snadno prokouknete nizozemskou školu.
Od patnácti let se učil v Ajaxu, kde se neztratil ani po boku hvězdných talentů de Ligta s de Jongem. V sedmnácti poprvé hrál ligu a rok nato zazářil vítězným gólem v duelu Evropské ligy na Celtiku. Jenže pak se slibná kariéra zadrhla.
Zatímco parťáci, kterým v dorostu stačil, přebírali nabídky evropských velkoklubů, on na svou další příležitost netrpělivě čekal. K tomu první vážné zranění i neúspěšné angažmá v Utrechtu. „Ocitl se na mrtvém bodě. Těžce kousal, že pod trenérem, který si ho vybral v Ajaxu, nehrál a skoro ani nestřídal,“ vykládal předloni jeho agent David Nehoda.
Až posléze v Twente, kde působí dosud, nadvakrát opět opatrně sešlápl plyn.
V týmu si notuje s českým parťákem Michalem Sadílkem a v příští sezoně by rádi společně i do skupiny evropských pohárů. Ale to až po zápasech reprezentace, kde mohou coby kluboví spoluhráči nastoupit i v jedné záloze, třebaže v netradičních rolích.
V průběhu pondělního tréninku na pražském Strahově si totiž Černý při herním nácviku vyzkoušel neobvyklou pozici tzv. wingbacka čili krajního hráče v tříobráncovém systému.
„Žádné zkušenosti s tím nemám, vždycky jsem hrál spíš na pozicích pod hrotem, případně na kraji,“ přiznal. „Připravený jsem však vyplnit jakékoli místo.“
