"Nebylo to nic vážného," řekl Baroš po tréninku, když stál opřený o zeď a upíjel z plastové láhve.
V Aston Ville teď nehrajete. Jak to prožíváte?
Takový je fotbal. Na tréninku makám a čekám na svou šanci. Nebalím to. Byl jsem dlouho mimo hru kvůli zranění. Ve fotbale se všechno může otočit během hodiny.
Říkal jste, že vaše sezona začala až v říjnu. Asi jste čekal, že do ní odstartujete líp a rychleji?
Tak to určitě. Ale momentálně je to takhle. Cítím se dobře, jsem zdravý, takže musím čekat. Nic jiného mi nezbývá.
Aston Ville se daří. V anglické lize je čtvrtá. O to je vaše situace složitější, že?
Klukům se daří, to je pravda. Teď vyhráli na Evertonu. Můžu čekat ještě týden nebo měsíc. Jednou ta šance ale přijde, pak bude důležité ji využít. To je všechno, co můžu udělat.
Šanci už jste měl dřív, ale neprosadil jste se podle očekávání.
Zápasy, které jsem hrál, nebyly takové, jaké by měly být. Bylo to způsobené nerozehraností. Když nepočítám zápas s Itálií na mistrovství světa, tak jsem nehrál soutěžní utkání čtyři měsíce. Není jednoduché se do toho dostat zpátky. Ale nebojím se, že bych zapomněl hrát fotbal. Jednou forma je, jednou není. To je všechno.
Co vám chybí do top formy z Eura 2004, kde jste se stal nejlepším střelcem?
Je to o štěstí. Dá se jeden nebo dva góly, člověk se chytí a usadí se v sestavě. Takhle je to těžké: jdete do zápasu s vědomím, že když vám to moc nevyjde, budete příště sedět.
Právě tohle máte v hlavě? Jste tak víc pod tlakem?
Určitě. Sebevědomí dělá velký kus výkonu. Když je nabourané, není pak vaše hra taková.
Kdy potřebné sebevědomí získáte zpět? Teď s Dánskem?
To uvidíme až po zápase. Může to být otázka minuty. Padne vám do brány jeden gól a vše se změní.
Důvěra trenéra Brücknera, který o vás pochvalně mluvil na tiskové konferenci, vás teď musí těšit dvojnásob, ne?
Cítím od něj důvěru, to se pak hraje líp. Víc si věříte a to je důležité.
To v Aston Ville není? Trenér O’Neill vám už nevěří?
Nebudu na jeho adresu nic říkat. Nejsem typ, co bude po dvou týdnech brečet do novin. Kopat kolem sebe nebudu, to není namístě. V životě a ve fotbale není jenom dobře. Je to zaměstnání jako každé jiné.
Jak dlouho jste ochoten na svou šanci čekat?
Ježíš, vím kam směřujete... Kdyby to bylo dlouhodobé, tak by se s tím něco mělo dělat a začal bych o změně klubu přemýšlet. Ale ta situace ještě není tak hrozná.
A kdyby to opravdu mělo trvat dlouho?
Nebudu nic říkat, to by bylo zbabělé. Mám v Aston Ville smlouvu, nějak se to vyvine. Plakat do novin a stěžovat si, to by bylo dětinské. Mám teď hlavu dole, musím makat a čekat. Až se dočkám, bude záležet jenom na mně, což je pro mě pozitivní: svými výkony rozhodnu o své budoucnosti.
Jak se teď vyrovnáváte s kritikou britských médií?
Kritika k fotbalu patří, takže to beru normálně.
A co fanoušci? Povzbuzují vás?
Fanoušci mají své oblíbence. S nimi je to v pořádku.
Jak prožíváte zápasy na lavičce? Byl jste zvyklý hrát.
Ty otázky směřují k tomu, abych si stěžoval. To nechci. Už jsem říkal, že jsou to těžké časy, ale jsou i horší věci na světě. Každý chce hrát. Bavíme se o tom pořád dokola. Já teď čekám...
