Taktika? Dva útočníci a přihrávky po zemi

Praha - Dnes před půl osmou večer budou čeští fotbalisté vědět, zda se udrží na zlaté stezce vedoucí na světový šampionát. Výhra = baráž. Vše ostatní = zmar. Jakou taktikou a v jaké sestavě hrát, aby tým s úspěchem přežil osudový den? Zkusme vyluštit otázky, na které teď zná odpověď snad pouze trenér Brückner.

Klíčové bude, zda nastoupí Milan Baroš. I bez něj bude vhodné hrát od začátku na dva útočníky. "Vpředu by měli být dva, ať je to kdokoliv," tvrdí internacionál Jan Fiala. Baroše na hrotu doplní Heinz. A kdyby Baroš nemohl, druhým útočníkem se může stát Štajner.

Tomu se sobotní duel proti Nizozemsku nepovedl, přesto měl velmi důležité záblesky: přihrávku Barošovi, po níž přišel faul a penalta, a dal také gól, který nebyl chybně uznán. Heinz a Štajner v útoku? Při Barošově absenci je to asi nejpřijatelnější varianta ze všech dostupných.

Další útočník, subtilní Jun, ať je připraven naskočit za nepříznivé situace. Víc mužů na hrot není, pozdě je přemýšlet, zda Brückner přece jen neměl dodatečně povolat libereckého "rozrážeče" Pospěcha. Pokud by přece Česko hrálo jen na jednoho útočníka, nabízí se do pětičlenné zálohymísto Poláka tvořivější Jarolím.

Vhodnější podle všeho bude čtyřčlenná záloha, v níž se oproti zápasu s Nizozemci nedostane na Poláka. "Asi se do sestavy nedostanu," tuší hráč.

Defenzivním štítem bude Galásek, zbytek zálohy by měl operovat hlavně směrem dopředu: aktivní presink Finy dostane pod tlak, podpora útoku by měla být zřetelná.
Rosický, Šmicer a Poborský – byť ten nemá top formu – jsou k takovému úkolu vhodní.

Umějí se uvolnit a dát útočníkům balon po zemi do nohy, což by jim mělo sedět víc než ve vzduchu bojovat proti urostlým Finům.

Jako falešná křídla mohou vypomoci krajní obránci Grygera a Mareš, který sice nemá ideální techniku, ale v tahu na bránu je silný.

Nepříliš vyzkoušený Mareš bude v tomto zápase přijatelným rizikem. Zvlášť když zdravotní stav Jiránka není stoprocentní a jeho případné střídání za jiného hráče do defenzivy by mohl být luxus.

Ofenzivní taktika by mohla přinést ještě jeden efekt: standardní situace v blízkosti finské branky. Ze standardek se v poslední době tým jako by odnaučil střílet góly, mohl by se v pravý čas rozvzpomenout na zbraň v minulosti obávanou.

Vyplní se alespoň něco z předpokladů? Nezmizí šampionát v mlze? Hodina pravdy pro český fotbal právě přichází.

Anketa: Jak na ně?: Pozorně braňte, pak proměňte šance

Praha (ton) - Tři muži, co zažili ve Finsku v roce 1987 krutý kvalifikační výprask 0:3, hledají cestu k dnešnímu vítězství.

Josef Masopust, tehdy trenér: Trošku jsme se odchýlili od tradiční kombinace a improvizace. Chce to hrát pozorně v obraně, nepospíchat, podržet míč ve středu pole a pak udeřit. Vyhráli tam Nizozemci i Rumuni, musíme imy. Hráči jsou si vědomi, že na to mají, zvládnou to.

Jan Fiala, pravý obránce: Kdo dá první gól, dostane se do pohody. Musí se hlavně proměnit šance, což se Barošovi nedařilo. Proto se musí i ostatní tlačit do koncovky, střílet z dálky, bojovat. Myslím, že by měli být vpředu dva útočníci, ať už je to kdokoliv, ne jen doplňovat osamocený hrot.

Ivan Hašek, s angínou náhradník: Věřím trenérovi a jeho taktice. Klukům pak věří celý národ, že to dokážou. Češi to umějí: Když jde do tuhého, zaberou. A je to jedno, jestli vyhrají 1:0 z penalty, nebo 5:0.