Nizozemské suverény zaskočil plzeňský Pilař, turecké naděje spláchl sparťan Dočkal, Kazachstán pokořilo trio sparťanů a na vydřené výhře nad Islandem má výrazný podíl nabitý plzeňský stadion. Jen ze strohé podzimní rekapitulace je patrné, jak důležitou roli hrají dva elitní české kluby.
Můžou se nenávidět, můžou na sebe „kydat hnůj“ a navzájem se trumfovat v přeplácení posil, ovšem za národní zájmy jdou bojovat spolu. Ze sparťanské a plzeňské kvality se zrodila fotbalová reprezentace, která vyhlíží cestu na Euro 2016 do Francie. Už v sobotu kvalifikace pokračuje soubojem proti Lotyšsku. V Edenu je výkop od 18.00.
Národní tým sbližuje. Vždycky?
„Víme, že mezi Spartou a Plzní panuje určité napětí, ale tady jsme v reprezentaci. S ligou to nemá nic společného,“ tvrdí trenér Pavel Vrba. Jinými slovy: národní tým sbližuje. Anebo by sbližovat měl, což je právě úkol pro současnou generaci.
Dřív se v reprezentaci propíraly partičky sparťanů a slávistů. Před rozdělením federace se mužstvo často dělilo na tři skupinky. Jedna patřila Čechům, druhá Slovákům, třetí neutrálům. Nacionalistické vášně, jež se musely krotit tehdy, byly nebezpečnější než ty aktuální, kdy se mezi sebou škorpí dva kluby.
Na druhou stranu se hodí připomenout, že emoce se nyní daleko více rozebírají přes média, za což může i ironické pošťuchování přes sociální sítě. Kdo z fanoušků by si nevšiml, že sparťan Vácha nařkl plzeňského kolegu Pilaře z nafilmovaného pádu? A co způsobila nafilmovaná penalta, kterou před pár dny vymyslel sparťan Lafata?
Fanoušci znesvářených stran si v incidentech lebedí, což by se v reprezentační přípravě mohlo odrážet, ale stát se to nesmí. Heslo by mělo znít: Žádný napnelismus!
Jeden víkend nepřátelé, druhý mušketýři. Ve státním zájmu
Do případného „napnelismu“ spadá i příběh kouče Vrby, který pět let cepoval Plzeň a Sparta pro něj byla nejžhavější konkurent. Teď se Vrba musí chovat naprosto apoliticky. I proto se striktně vyhýbá otázkám na téma, kdo vyhraje titul.
Ovlivní sváry Plzně a Sparty národní tým?Anketa Dušan Uhrin, trenér Vladimír Táborský, trenér Ivan Kopecký, trenér |
Nevraživost mezi Plzní a Spartou je docela křehká věc, proto si važme, že reprezentace šlape.
Hráči nemají - kromě vlastního ega - jediný důvod, proč v národním týmu zlobit. Uvědomují si, že státní zájem je daleko vyšší než hašteření na klubové úrovni. Kapitán Tomáš Rosický k tomu uvedl: „Tady si každý uvědomuje, že hrajeme za jeden tým.“
To je dobře, protože jedině s takovým přístupem může reprezentace uspět. Jeden víkend jsou hráči nepřátelé, protože se přetahují o český titul, druhý víkend musí působit jako mušketýři, což je marketingový slogan národního týmu.
„Máme tu super partu a rivalitu necháváme jen na ligu,“ tvrdí plzeňský obránce David Limberský, jeden z největších „sparťanobijců“. Sám dodnes slýchává, že v roce 2012 proti Spartě nasimuloval penaltu; zároveň však líčí, jak nechce přetahovat klubové rozepře do národního týmu. Nedávnou rozmluvu se sparťanem Váchou, vrchním pošťuchovačem, popsal anonymně: „Nemyslím si, že je dobře, když někdo komentuje svého reprezentačního spoluhráče. K tomu jsme si řekli své, dotyčný to pochopil a jedeme dál.“
Základní sestava pro sobotní duel bude znovu plná rivalů. Z Plzně přicházejí v úvahu Limberský, Procházka a Pilař, ze Sparty zase Dočkal, Lafata, Krejčí a Vácha. Všichni hrát nebudou, ale většina ano.
Španělsko muselo vyřadit Raúla
Zatímco v českých podmínkách se klubová rivalita projevuje především v ohnivých debatách nebo vášních na tribunách, třeba Španělsko dlouhá léta doplácelo na to, že neumělo ukočírovat nenávist historických rivalů. Vždy silný národní tým doplácel na žárlivost a bylo jedno, jestli zrovna žárlili hráči Realu Madrid, nebo Barcelony.
Neochota podřídit se čišela z obou stran. Teprve šťastný rok 2008, dlouhých 44 let od poslední velké trofeje, všechno zlomil. „V jednu chvíli jsme byli na dně, ale neúspěchy nás sjednotily. Museli jsme změnit náš přístup,“ popsal záložník Xavi.
Španělskou reprezentaci brzdily i nacionalistické bojůvky, protože Katalánci z Barcelony by nejradši hráli jen sami za sebe. Jako klíčový moment se jeví verdikt kouče Luise Aragonése, jenž před šampionátem 2008 vynechal ve výběru madridskou ikonu Raúla, kterou Real protežoval. Aragonés se nepoddal: „Beru hráče s lepší formou. Jsem si jistý, že budeme úspěšní i bez Raúla.“
Pochopil, že nejvýš ze všeho stojí státní zájem, a na sjednocení Realu s Barcelonou vystavěl zlatou generaci. Nic to však nemění na tom, že ligová derby bývají přehlídkou nepřátelství, byť televizní komentátoři při soubojích neustále zvedají hlas: „Compaňeros de la seleccion.“
„Spoluhráči z nároďáku“ se mezi sebou dráždí i v české lize, naštěstí v reprezentačním dresu drží pospolu. Zvlášť když se vyhrává.
