Každá minuta s kapitánskou páskou přišla Vladimíra Šmicra na pět set korun. Role lídra týmu se ujal v úvodu druhého poločasu po odchodu Karla Poborského, ale už za dvacet minut ji musel odevzdat. Ze hřiště odkulahal s vyzutou levou kopačkou. "Byla to premiéra, takže musím dát do společné kasy deset tisíc korun," přiznal záložník Liverpoolu.
"Když už jsem tu pásku měl, tak jsem chtěl dohrát do konce, ale byla to chyba. Měl jsem si říct o střídání," vyčítá si. Už v první půli pocítil bolest v achilovce, ale chtěl ji překonat. "Pak mě ale při rychlém sprintu bolest začala vystřelovat, a nedalo se pokračovat."
Ze hřiště Šmicer odkulhal. Když mu diváci tleskali, měl vyzutou levou botu a jen zlehka našlapoval. "Doktoři mi říkají, že bolesti v achilovkách souvisejí se zuby. Už loni mi radili, abych si je nechal vythnout, ale já se zubařů bojím, takže jsem to oddaloval," přiznává. "Ale teď v létě už zuby určitě půjdou pryč."
Ze hřiště se Šmicrovi nechtělo, byl aktérem skvělého představení. Třetí tým mistrovství světa dostal výprask, na jaký se nezapomíná. "Snažili jsme se hrát to, co v domácích zápasech umíme. Nenechali jsme soupeře rozehrát, dařily se nám kombinace, po kterých jsme zakončovali do prázdné brány."
Ve 27. minutě dal takovou branku i Šmicer. "Dneska dal gól skoro každý," snažil se zlehčovat svůj úspěch. "Milan Baroš mi skvěle nahrál, takhle snadný gól jsem už dlouho nedal."
Krátce po svém brankovém zápisu poznal Šmicer i tureckou horkokrevnost: skluzem bolestivě zasáhl Okana, který jej ve vzteku chytil pod krkem. "Nevím, co to do mě vjelo, trochu jsem to přehnal," uznává. "Předtím jsme spolu svedli několik soubojů, tak jsem chtěl být důraznější, a myslel jsem, že trefím balon. Jenže on byl šikovnější, míč si uklidil stranou a já jsem trefil jeho."
Maďarský rozhodčí ukázal žlutou kartu na obě strany: Šmicrovi za faul, tureckému obránci Interu Milán za neadekvátní reakci. "Věděl jsem, že za faul přinejmenším žlutou kartu dostanu, tak jsem se už hlídal a k ničemu jsem se nenechal vyprovokovat."
Tým pod vedením Karla Brücknera prodloužil dobu neporazitelnosti na patnáct měsíců. "Taková série je příjemná, ale na hřišti o ní nepřemýšlíme. Chceme uspět a mít ze hry dobrý pocit. Na neporazitelnost si vzpomeneme až v kabině, a je to dobrý pocit. Věřím, že nám to ještě nějaký čas vydrží."
